Křesomysl byl pátým z celkem sedmi mytických vladařů, kteří knížecí stolec zahřívali po Přemyslu Oráčovi a před prvním historicky doloženým českým panovníkem, jímž byl Bořivoj v druhé polovině devátého století.
Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české zasadil do doby Křesomyslovy vlády pověst o Horymírovi a Šemíkovi. Odehrát se měla v letech 846 a 847. Časem se ukázalo, že Hájek rád nejen české báje zapisoval, ale i sám rád bájil a historii si po svém vyšperkoval. Nicméně ať už je, nebo není na šprochu o Horymírovi pravdy jenom trochu, vypráví se jeho příběh dodnes.
Pro zvrat hodný hollywoodské produkce je z dávných událostí znám především konec. Horymír totiž před jistou smrtí popravou volil raději nejistou smrt skokem z Vyšehradu a na koni Šemíkovi nejenže dopadl ze strmé skály na všechny Šemíkovy čtyři, ale pak i docválal domů do Neumětel. Tam jeho věrného oře (jenž se z vyčerpávajícího sportovního výkonu nevzpamatoval) připomíná hrob. A Horymír za svůj kaskadérský kousek dostal od Křesomysla milost.
Ovšem doby, kdy si ti dva vzájemně dost lezli na nervy, nebyly zas tak vzdálené. Křesomysl prý propadl zlaté horečce a na úkor zemědělství podporoval havířství. To se mnohým vladykům pochopitelně nezamlouvalo, přišli proto, v čele s Horymírem, na Vyšehrad s knížetem diskutovat.
Vladař je z panovnického dvora vyprovodil s nepořízenou, a jako by toho nebylo málo, naštvali svými protesty i kovkopy. Ti si zchladili žáhu na Horymírově vesnici, kterou vydrancovali; vladykovi se podařilo uprchnout, ale přísahal jim pomstu. Slib daný sám sobě splnil a pro změnu vyplenil hornickou osadu.
Horníci se následně vydali postěžovat knížeti a žádali Horymírovo hrdlo – a Křesomysl, přestože byl vzhledem ke svým hospodářským zájmům podjatým soudcem, rozhodl o vině a trestu. Dál už to známe.
