Galerie: Josef Zlamal / Heaven Series VI, 2019
„Jsem niterně přesvědčen o tom, že tu je nějaká vzájemná harmonie, protože nás fascinují sice ne vždy stejná, ale velmi blízká témata. Nejde o dialog v tom smyslu, že jsem ovlivněn přímo jeho tvorbou, ale když člověk vidí v konfrontaci naše díla, může si uvědomit, že tomu tak vlastně je. Vědomě, nevědomě,“ domnívá se Josef Zlamal.
V jeho tvorbě jsou jisté podobnosti s Alénem Divišem, životy obou umělců jsou ale zcela odlišné. Pětatřicetiletý Zlamal tvoří a žije v Česku i v zahraničí. Za hranice kvůli studiu a výtvarnému umění odešel sice i Alén Diviš, domů se ovšem s podlomeným zdravím vrátil až za dvacet let, polovinu času strávil za mřížemi. Po vypuknutí druhé světové války byl nejprve vězněn ve Francii, poté v internačních táborech v Maroku.
Zkušenost z vězení a inspirace kresbami odsouzenců na zdech cel se promítla do jeho ponuré tvorby. Především v pozdějších dílech ho přitahovaly také biblické náměty, při jejich vyobrazení si vystačil se škálou odstínů jedné barvy. Temnými kresbami ilustroval po návratu i povídky Edgara Allana Poea.
Josef Zlamal a Alén Diviš se potkávají na výstavě
„To, co Diviš dělal, nesouznělo s tím, co se dělo ve vizuálním umění,“ upozorňuje kurátor Martin Dostál, „a Josef má volbou témat trošku podobnou pozici. Tím existencionálním, někdy i náboženským podtextem.“
Pro Zlamala je Bible zdrojem nadčasových příběhů. Součástí výstavy je například jeho obraz nazvaný Poslední soud. Lze v něm najít odkaz nejen na Aléna Diviše, ale i třeba Hieronyma Bosche a jeho scenerie morálního úpadku. Poslední Zlamalova díla jsou ovlivněna pobytem ve Francii, Divišově osudové zemi. Dialog nejen o tamní inspiraci povedou tito výtvarníci v Galerii U Betlémské kaple do 1. září.