A tolik o kráse. Cenu Franze Kafky obdržel básník Ivan Wernisch

Letošní Cenu Franze Kafky získal básník, spisovatel a překladatel Ivan Wernisch. Stal se jejím osmnáctým laureátem a pátým Čechem, který jedinou mezinárodní literární cenu udílenou v Česku dostal. Ze zdravotních důvodů ji ale nemohl osobně převzít, pověřil tím antikváře a přítele Jana Placáka.

Video Události v kultuře
video

Cenu Franze Kafky obdržel básník Ivan Wernisch

Letošní laureát Ceny Franze Kafky se zařadil do společnosti spisovatelů, jako jsou Philip Roth, Haruki Murakami, Elfride Jelineková nebo Václav Havel, kteří ocenění získali v minulých letech. „Mám velkou radost. Je to skvělá řada, do které se postavím,“ uvedl k ceně Ivan Wernisch.

Čekám na poštovského panáčka v domě u vinohradu, pod horou, již od pění kura do pění kura rozebírá ďábel vídaný za jasné noci vesničany, kterak přeletuje s pytlem na zádech, ďábel, který, usedá-li vůbec, láme větve lip přesahujících dvory a viničnou tyčku vrhá proti  postavičce prchající do údolí a nedbající náhle klikatostí cesty, proti tomu poserovi, jenž se brambořištěm doklopýtá až k uzamčenému hostinci U Modré lišky a couvaje civí na vrzoucí štít s liškou držící ratolístku a je, ten osel, nalezen pozdě k ránu zcepenělý, načatý vranami a zajíci, čekám na poštovskou fanfáru a na panáčka, který má vzadu truhličku, a kromě rána, kdy se zaobírám pánví, kromě poledne, kdy se zabývám pánví a révokazem, a večera, kdy otevírám bestiář, přemílám si kamínek slova, kterým započnu psaní na odpověď. I já mám, jaký to přepych, své jméno. Zeptej se po Blbci a bude ti označena cesta za mnou: z vesnice půjdeš ještě dlouho,je to stále víc do kopce a po poli je rozhozen černý hnůj, téměř nepáchnoucí, uvidíš hřbitov, a pak, projdeš-li lesíkem, jsi na vinici. Je malá, ale dům je velký a bílý, Blbcův dům. Miláčku.

/ze sbírky Zimohrádek/

Pro Wernischovu poezii je typická snovost. Být básníkem ale podle něj žádný sen není. „Je to označení člověka změkčilého, zženštělého, taky pitomého trochu, protože kdyby nebyl pitomej, tak se bude živit něčím pořádným. Když si vybereš tenhle život, být básníkem, tak si taky vybereš nouzi, bídu,“ svěřil se v roce 2005 v dokumentárním cyklu Portréty.

Video Portréty - Ivan Wernisch, básník
video

Portréty: Básník Ivan Wernisch

Za komunismu byl na seznamu zakázaných autorů a živil se různě. Jeho poezie tehdy vycházela jen v samizdatu nebo v zahraničí. Před šesti lety dostal Státní cenu za literaturu. Nebylo to v jeho životě jediné ocenění. „Ceny, který jsem dostal, ať už to jsou ceny nakladatelství nebo Seifertova cena, medaile, kterou jsem dostal od pana prezidenta, pro mě osobně a pro moje psaní to neznamená vůbec nic, já bych byl radši dostal nějakou korunu,“ přiznal v dokumentu. 

Ivan Wernisch se věnuje i literární historii. Původně chtěl být malíř, proto ke svým sbírkám často vytvářel i obálky a ilustroval je. Básníkem ale zůstal ze všeho nejvíc. „Že jsem se na tu dráhu dal a že jsem ji nedokázal opustit, lituji opakovaně a stále,“ prohlásil. „V příštím životě možná budu dělat cokoli, ale pokud ve mně zůstane alespoň trocha tušení toho, co jsem dělal teď, tak na básničky ani nešáhnu.“

Nic, nic a nic,
to je tvůj díl
Smíš závidět ale závidět
a to ti musí stačit, věř,
je to pro tebe
víc, než si zasloužíš
Tolik o bohatství

A tolik o kráse:
Nic, nic, nic,
to je tvůj díl
Ale smíš se tím trápit
a to je mnoho

Nemáš nic, nic a na nic
už nečekáš
a to je tvé štěstí
Tolik o štěstí

/ze sbírky Půjdeme do Mů/

Ivan Wernisch
Profil

Ivan Wernisch

Wernischova poezie je typická svojí snovostí – do veršů promítá zlomky skutečnosti, které působí jako snový záznam. Často používá neologismů, postupně vyúsťuje v existencialismus. Wernisch je jedním z hlavních představitelů literární generace 60. let, což dokládají jeho sbírky z té doby Kam letí nebe (1961), Zimohrádek (1965) a Dutý břeh (1967). Kromě dalších sbírek uspořádal několik antologií, například Píseň o nosu (2005), Quodlibet aneb Jak se komu co líbí (2008), Kdo to čte, je prase (2008). Undergroundová skupina The Plastic People of the Universe hrála Wernischovy texty zhudebněné Milanem Hlavsou, jeho verše do hudební podoby převedl Mikoláš Chadima. Kromě vlastní básnické tvorby Wernisch také překládá z němčiny, francouzštiny, italštiny, vlámštiny, ruštiny a latiny. Jeho knihy vyšly v překladech v Německu, Itálii, Francii, Polsku, Bosně a Hercegovině, na Ukrajině a v USA.