Předem je dobré předeslat, že kniha je určena především posluchačům, kteří mají prostě rádi operu a chtějí se o její dlouhé historii – ostatně kniha má podtitul „poledních 400 let“ – dozvědět něco víc, než zjistí jen z operních programů, přebalů desek či úvodů před rozhlasovými přenosy.
Autoři tím zároveň záměrně rezignují na akademický přístup, který by šel jistě do větší hloubky, předpokládal by však výrazně poučené, hudebně vzdělané čtenáře. Aby ale text přiblížili běžným čtenářům, nezatěžují jej ani notovými ukázkami, ani běžnou muzikologickou hantýrkou.
Od klasiky po současnost
Celkem pochopitelně věnují autoři pozornost především klasické opeře, hlavně tedy čtyřce Mozart, Rossini, Verdi a Wagner, přičemž díla těchto velikánů rozebírají podrobněji, opět ale vůči čtenářům velice vstřícně. Velkým kladem pak je zařazení současnějších děl, a to nejen oper například Leoše Janáčka či Dmitrije Šostakoviče, ale také minimalisty Philipa Glasse či experimentátora Krzysztofa Pendereckého a Johna Adamse.
Vznikla tak kniha velice potřebná, zvláště uvědomíme-li si, že v posledních padesáti letech počet operních inscenací výrazně narostl, jejich záznamy vycházejí na DVD, přenáší se po celém světě internetem a můžeme si tak na ně zajít do kina. Opera je dnes dostupná ohromnému množství zájemců – a ti toho také využívají. A jistě si rádi o svých oblíbených dílech přečtou – a třeba právě ve zmiňované, velice kvalitní publikaci.
Carolyn Abbateová, Roger Parker: Dějiny opery, posledních 400 let; v překladu Roberta Novotného vydalo nakladatelství Argo, 2017.
