Entropa v Bruselu, mimina šplhající po Žižkovské věži nebo vztyčený prostředníček namířený na Pražský hrad - díla Davida Černého, která zřejmě většina lidí zná. Méně ale už zná samotného, často kontroverzně vnímaného umělce. Jeho osobnost i tvorbu přibližuje monografie, která vychází u příležitosti Černého padesátin. Sepsal ji výtvarní kritik Jan H. Vitvar.
Lidi možná překvapí, jaký David Černý vlastně je, říká autor jeho monografie
Publikace shrnuje tvorbu za uplynulých třicet let, tedy od roku 1987 do roku 2017. Nepředstavuje Černého díla chronologicky, ale podle témat, jako je historie, auta, násilí, sex. A to včetně nerealizovaných věcí a umělcových přesahů do divadla, filmu či designu. Název - Fifty Licks - odpovídá Černého rockerské stylizaci a odkazuje ke kapele Rolling Stones. Názvem jejich desky jsou také pojmenovány jednotlivé kapitoly knihy.
Rozhovor s Janem H. Vitvarem
Knižní monografie k padesátinám - nezní to na Davida Černého příliš usedle?
Zní, ona je to ale spíš náhoda. David chtěl mít nějakou monografii, protože dosud nevyšla žádná publikace, která by shrnovala, co kdy udělal i neudělal, a která by se i snažila podchytit, kdo vlastně tento umělec je. Spousta lidí si myslí, že vědí, kdo je David Černý, ale ono je to ve skutečnosti mnohem složitější. Snažili jsme se udělat knížku, která by tohle všechno podchytila, a shodou okolností to víceméně vyšlo na rok, kdy má padesátiny.
David Černý se rád nechává slyšet jako nekompromisní tvůrce. Nakolik do konečné podoby zasahoval?
Knížka vznikla na základě rozhovorů, které jsme spolu celý loňský rok vedli. Pak jsem sepsal svoji verzi pohledu na něj, známe se sedmnáct let, takže jsem už nějaký obrázek měl. On si to přečetl, ale nic neopravoval, nic nediktoval, s výkladem na některých místech nesouhlasil, přesto ho nechal tak. Je to tedy čistě můj subjektivní pohled.
GALERIE
Prostředníček (2013). Desetimetrový fialový prst umístil David Černý na Vltavu a namířil na Hrad, aby tak vyjádřil svůj názor na politiku prezidenta Miloše Zemana
Černý je vnímán nejen jako sochař, ale i jako provokatér a buřič. Do jaké míry je to podle vás jen nálepka a mediální obraz?
Trochu mediální obraz to je. V něčem je opravdu doslova nesnesitelný, v něčem je naopak velmi křehký a obětavý. To jsou právě místa, která spoustu lidí překvapí a kterými se on sám moc nechlubí. Snažil jsem se obě tyto polohy, které se v něm perou a z nichž ta obětavá je mediálně méně vidět, zdůraznit.
Kniha představuje i díla, která nejsou známá nebo se vůbec nerealizovala. Na které byste upozornil?
Moje oblíbené nerealizované dílo se jmenuje Pí. Jde o věc z roku 1996, kdy byl David Černý poprvé ve Spojených státech a chtěl v New Yorku položit tamní letadlovou loď Intrepid přes dvojčata WTC. Tehdy se to nerealizovalo z technických důvodů a po roce 2001 se to už samozřejmě ani realizovat nemohlo. Možná spoustu lidí překvapí, kolik věcí se mu nepodařilo realizovat. Sám říká, že je to osmdesát procent projektů.
Jan H. Vitvar o knize (zdroj: ČT24)