Zamrzlý bazén a vířivka, zdobené zelené sloupy, mramorový krb, točité dřevěné schodiště a místy lehce oloupaná žlutá omítka. Na fotkách si detaily interiérů jedné z vil Radovana Krejčíře může prohlédnout kdekdo. Háček je tu jediný, fotky totiž vznikly při urbexu, aktivitě, která v mnohých případech může porušovat zákon.
Městský průzkum, „urban exploration“ nebo zkráceně „urbex“. Pod několika názvy se skrývá prostá zábava – nacházení a prozkoumávání neobvyklých městských zákoutí. Mnohem častěji se pětipísmennou zkratkou rozumí zejména prozkoumávání opuštěných budov. Mezi ně se zařadily i nemovitosti Radovana Krejčíře a v očích průzkumníků se staly lákavým cílem. Fotografie interiérů jedné vily se na sociálních sítích objevily během letošního ledna.
Vila s několika ložnicemi, bazény a akváriem pro žraloka je již několik let v exekuci. V dobách „slávy“ dosahovala hodnota vily více než půl miliardy korun, odhadní cena byla však při posledním pokusu o dražbu 97,29 milionu. Krejčířova manželka dlouhodobě usiluje o vyloučení vily z exekuce. Zloději se v minulosti do domu vloupali už několikrát. Na přelomu května a června do objektu pronikla skupina youtuberů a podle Krejčířovy rodiny způsobili značnou škodu.
„Odnes pouze fotky, zanech pouze stopy“
Průzkumníci, kteří se urbexu věnují, si musí být vědomi, že touto aktivitou mohou často přijít do křížku se zákonem. Zejména jde o nedovolené vniknutí na soukromý pozemek, které lze (podle Zákona o přestupcích 200/1990 Sb. a podle Zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku) vykládat jako přestupek a v některých případech i jako trestný čin.
Přísnější pravidla jsou pak v zahraničí, kam průzkumníky lákají některé notoricky známé objekty, například sanatorium a vojenská nemocnice Beelitz-Heilstätten, kde se léčil Adolf Hitler. Ač je návštěvníkům přístupná zcela legálně, někteří průzkumníci na internetových fórech stále shánějí informace, jak se dostat i do veřejnosti nepřístupných objektů.
Zábava, které holdovala jen hrstka nadšenců, se v posledních několika letech masově rozšířila. Mezi nepsaná pravidla vyznavačů této zábavy patří heslo „odnes pouze fotky, zanech pouze stopy“, lokace objevených míst jejich nálezce většinou tají a zveřejňují se pouze fotografie, ze kterých nelze přesně určit, kde se zachycené objekty nachází. Opakovaným cílem průzkumníků jsou ale i dobře známá místa, jako jsou pražské Barrandovské terasy, lázně Kyselka na Karlovarsku nebo Jánské Koupele, které nedávno koupil tenista Berdych.
Lokace tají, vandalům ale neuniknou
Často svůj koníček zdůvodňují zájmem o architekturu, historii nebo jako snahu místa před jejich definitivním koncem zdokumentovat. S popularizací této činnosti ale tyto zásady upadají a podle vlastních slov průzkumníků roste i devastace míst, která navštěvují.
Ač by se měli vydávat jen na přístupná místa, realita je, zejména kvůli rychlému šíření této „zábavy“, jiná. „V Česku to funguje tak, že lidé nejdřív vymlátí okna, pak rozkradou komplet všechno, co je vevnitř, když už není co rozkrást, vytrhají futra, vysekají kabely a třešničkou je, že místo završí neuvěřitelným množstvím odpadků,“ popsal smutný scénář jeden z příslušníků české urbexové komunity. Ve fotoalbech urbexerů se tak často objevují i časosběrné fotografie zachycující postupnou destrukci opuštěných míst.
- Údajné první známky průzkumnické aktivity lze zachytit v Paříži, kde se v roce 1793 v pařížských katakombách ztratil Philibert Aspairt, jehož tělo bylo ve spleti chodeb nalezeno až po jedenácti letech. Proč se do chodeb vypravil, nicméně zůstává neobjasněné.
- Zásadnější rozmach tato aktivita zaznamenala až v devadesátých letech minulého století, kdy vyšlo i několik zahraničních publikací nabádajících čtenáře, aby se vypravovali na neobvyklá místa ve městech. Následně pak vznikla řada publikací pojednávajících o podzemí Berlína, New Yorku a dalších měst. Vznik termínu „urban exploration“ je přisuzován kanadskému průzkumníkovi Jeffu Chapmanovi, datuje se do roku 1996.
