Politolog a sociolog Fedor Gál pokřtil svou novou knihu Přes ploty. Ta zaznamenává rozhovor dvou lidí, kteří jsou od sebe názorově zcela vzdáleni. Jedním z nich je stoupenec národního socialismu Matěj, který se cítí být utlačován menšinami, druhým sám autor, který se narodil na konci války v Terezíně. Jejich konverzace začala před deseti lety drzým e-mailem. V pořadu Události, komentáře Fedor Gál hovořil o hranicích dialogu. Ten se podle něj nedá vést s psychopaty, sociopaty a s fanatiky a končí tam, kde dochází k mobilizaci lidí ve jménu násilí.
Fedor Gál diskutuje s národním socialistou. Hranicí dialogu je výzva k násilí, říká
Fedor Gál: Dialog není možný vždy. Končí výzvou k násilí (zdroj: ČT24)
Vaše knížka je dialogem mezi vámi a člověkem, který je stoupencem neonacistů nebo nacionalistů?
Nacionálního socialismu.
Bylo to k něčemu dobré?
Bylo. Minimálně jsme se poznali. Vím mnohem více o jeho motivaci, cílech a hodnotách. A on se dověděl, že jsem taky člověk a taky mám problémy, které mnohokrát sdílíme.
Ptám se i proto, že takové řešení asi není použitelné univerzálně. Lidské názory budou vždy odlišné. A nemůže deset milionů Fedorů Gálů dělat to samé. Nebo může?
Univerzálně použitelné je, když sdílíte zkušenost. Univerzálně použitelné je, když se někomu díváte do očí a mluvíte s ním. Ne přes monitor, virtuálně, anonymně. Univerzálně je použitelné taky slovo dialog, i když je zprofanováno, poněvadž když lidé mluví, používají často slovo „já“, ale málokdy „ty“.
Po roce 1989 jsme často slýchávali přísloví: „Nesouhlasím vůbec s tím, co říkáte, ale budu se bít za to, abyste měl právo to říkat.“ Mám pocit, že už se tak často nezmiňuje, některé názory jsou apriori vylučovány. Jak to máte s touto hranicí vy? Konkrétně, v posledním týdnu tady byla taková aférka. Paní v supermarketu pracovala na pokladně a měla na předloktí hákový kříž. Přišla o místo. Je to správné?
Existují hranice. Já mluvím o dialogu, ale ten není možný vždy. Není možný s psychopatem, sociopatem a s fanatikem.
To je pro vás hranice?
To je hranice číslo jedna. Hranice číslo dvě je definována pravidly hry. Hákový kříž je symbol něčeho. Vyznávat symboly nacionálního socialismu, nacistického režimu, znamená svým způsobem souhlasit s holocaustem, souhlasit s genocidami, souhlasit s ideologií, která je zvrácená.
Co když někomu podobně vadí srpy a kladiva? Co když někomu podobně vadí křesťanský kříž jako symbol církevního útlaku ve středověku?
Když někomu vadí křesťanský kříž, znamená to, že mu vadí hodnoty, na kterých je postavena euroatlantická civilizace.
Čili vy nemáte problém s tím onu hranici narýsovat tak, že samotný symbol ideologie, která byla vražedná, by měl být vyloučen z tolerování všech názorů?
Existuje demarkační linie. Ta je tam, kde dochází k násilí, tam, kde dochází k mobilizaci lidí ve jménu násilí. To je pro mě hranice, kterou není možné překročit.
Narodil se v Terezíně necelé tři měsíce před koncem 2. světové války. Část jeho rodiny tam byla transportována ze slovenského sběrného tábora v Seredi, který někdo odklonil z trasy k osvětimským pecím. Vystudoval chemii, sociologii a získal doktorát z ekonomie. Během 70. a 80. let patřil k známým disidentům. V roce 1989 spoluzakládal hnutí Veřejnost proti násilí, které následně vyhrálo parlamentní volby. „Chceme svébytnou Slovenskou republiku, ale v rámci České a Slovenské federace,“ přál si tehdy Gál. Jiní politici ale měli opačný názor a ten nakonec převážil. Po rozpadu Československa se Gál přestěhoval do Prahy. Důvodem byl antisemitismus a výpady proti jeho rodině.
Fedor Gál