Neznámý autor dramatických textů Daniel Doubt se v Dejvickém divadle zabydlel a po loňském Záseku s námi sdílí další pozoruhodný titul Vzkříšení. Jeho aktéři zažívají nečekané situace a zápletky osudu. Záhadný dramatik zde zkoumá míru pravděpodobnosti, s jakou se mohou uskutečnit literární fabulace v reálném životě. A jde mu to skvěle.
Recenze: Vzkříšení v Dejvickém divadle je (ne)uvěřitelné
„Hra, která vznikla vzájemným propojením zcela nepravděpodobných a neuvěřitelných událostí, měla posílit původní tvrzení, že příběhy neexistují,“ popisují tvůrci záměry autora. Nakonec se však ukáže, že absurdita světem vládne a naše životy umí řádně poznamenat. V režii Michala Vajdičky se mystifikační adaptace povídek stává komediální detektivkou, jejíž svérázné persony máme v komorním prostoru dejvické scény doslova na dosah ruky.
Čechovovské míjení figur
Autorská hra sehraného týmu, na níž se podíleli režisér, dramaturgyně i herci, odkazuje k řadě literárních klasiků. Vzájemné milostné míjení koření vtipnými gagy a hodinářsky precizní soukolí vrcholí v každém obraze řadou originálních point. Iluze a banality, jež mohou být klidně i božím vzkazem, fatalitou, kauzalitou a podobně, jsou pak nosnými sloupy výstavby scénáře. Mezi hlavními hrdiny vládne rovnocennost, své herecké příležitosti každá z postav beze zbytku využije.
Intelektuální prostředí amerického nakladatelství reprezentují práci oddaná a přece průbojná asistentka Marthy Issové, do sebe a knih zahleděný redaktor Václava Neužila, populární autor bestsellerů Maxwell Ivana Trojana či zneuznaný literát Vladimíra Polívky/Matěje Hádka. Samotářský strážný Hynka Čermáka je pronásledovaný nebezpečně starostlivou sousedkou Janou Holcovou. Charaktery inscenace obohacují též psychoanalytik Pavla Šimčíka a jeho zdánlivě úslužná ženuška Zdeňky Žádníkové.
Černé na bílém… těle
Všechny propletené záležitosti se odehrávají v nedávné a blíže neurčené minulosti. I přes svou nelogičnost působí autenticky. Scéna, celá zabydlená vestavěnou knihovnou, slouží zároveň coby redakce i byt lékaře lidských duší. Útulnost podtrhují pokojové lampy, vše se odvíjí v důvěrné atmosféře sdílení. „Literatura je mrtvá. A zbyli jsme jí my,“ říká autor dětských knížek s ambicí romanopisce.
Erotické napětí, podobné ikonickým filmovým záběrům (razítkování dámského pozadí v Ostře sledovaných vlacích či něžné výuky psaní dopisů z Valmonta) se ve Vzkříšení variuje postupným osobním zápisem nového díla prozaika Maxwella na odhalené části těla asistentky. Tato scéna se vrací coby refrén a přenáší emoci mezi netypickou mileneckou trojicí (autor - objekt jeho inspirace a touhy - korektor). Realita s fikcí se prolínají, lidské city jsou něco děsivého, jak ve hře zazní. Bez nich ovšem nic nedává smysl.
Reprízy dvouhodinové novinky plánuje Dejvické divadlo po červnové premiéře až po divadelních prázdninách.