Desítky lidí se přišly v pátek dopoledne naposledy rozloučit s oblíbeným výtvarníkem Adolfem Bornem. Zemřel v neděli v Praze nedlouho před svými 86. narozeninami. Za všechny se ve Velké obřadní síni strašnického krematoria s milovníkem starých časů a habsburské monarchie rozloučil řečník oblečený v uniformě odkazující k Bornově oblíbené době.
Adolfa Borna na poslední cestě vyprovodil Radeckého marš
Poslední rozloučení s Adolfem Bornem (zdroj: ČT24)
Připomněl Bornovu práci, kterou zná několik generací čtenářů i milovníků umění nejen doma, ale také v zahraničí. Poděkoval mu za rodinu, jeho příznivce i za „svět, kterému přinášel radost, optimismus a štěstí“. Krátký, patnáctiminutový obřad zakončila společná modlitba Otčenáše a Bornův oblíbený Radeckého marš od Johanna Strausse.
obrázek
Věnce k rakvi položili kromě členů rodiny zástupci grafického spolku Hollar či Herecké asociace a s umělcem se přišli rozloučit třeba herci Viktor Preiss s manželkou a Václav Postránecký, režisér Dušan Klein, malíř Kristián Kodet nebo spisovatel Ivan Klíma, jemuž Born také ilustroval knížky. Oblíbenou a stále dokola reprízovanou filmovou sérii Dušana Kleina o básnících doprovázely také Bornovy animované kresby.
Borna díky vyhraněnému uměleckému rukopisu znají malí i velcí. Děti mají rády jeho kreslené filmy, ti větší rozmanité precizní grafiky. Byl tvůrcem Macha a Šebestové a ilustrátorem více než 250 knih. Jsou mezi nimi Kytice, Válka s mloky, Pohádky bratří Grimmů, Jak jsem potkal ryby, Robinson, Muž s dýmkou a houslemi nebo Pipi Dlouhá punčocha.
GALERIE
Ilustrace Adolfa Borna ke knize Miloše Macourka: Mach a Šebestová
Ve světě filmu je Adolf Born známý také seriálem Žofka a spol. nebo animovaným filmem Robinson Crusoe, námořník z Yorku. V kresbě, leptu a litografii si vypracoval nezaměnitelný výtvarný projev vycházející z humorného a groteskního pojetí světa.
Za svou tvorbu získal mnoho cen doma i v zahraničí. Mezinárodní úspěchy v šedesátých a sedmdesátých letech mu mimo jiné otevřely hranice a mohl se tak věnovat další své velké vášni, kterou bylo cestování. Miloval Řecko a především Turecko. Sám se označil za turkofila. Z dojmů z cest Born často čerpal náměty pro svou práci. Inspirovaly ho i historické a literární postavy, mytologie, divadlo, ale třeba i vzpomínky na staré pražské poutě. Zašlé časy někdejšího mocnářství byly také jeho láskou.