Vznikly by některé básně Václava Havla, kdyby je psal dnes? Nebo by jeho politická a filozofická poezie vypadala úplně jinak? Výtvarník Štefan Toth a grafička Johana Kratochvílová hledali odpověď v praxi: Havlovy typografické básně – Antikódy – pro nové vydání rozložili a opět složili.
Nové vydání překódovalo Havlovy Antikódy
Takzvaným typogramům se Havel věnoval především v šedesátých letech minulého století. Jejich prostřednictvím komentoval československou politiku, ale vyjadřoval i své filozofické názory, milostné zkušenosti a přátelská vyznání jiným literátům.
Nakladatelství Teapot pro nové vydání vybralo třicet Antikódů, které poslouží jako komentář k současnému stavu světa. Rozděleny jsou do oddílů podle havlovských témat – člověk, společnost či láska.
GALERIE
Antikódy
Specifická poetika Antikódů je opřena také o obrazy, které jednotlivé básně vytvářejí. Dosud při každém publikování vyšly v původní grafické podobě, v jaké je autor pořídil na psacím stroji či později v textových počítačových editorech.
Výtvarník Štefan Tóth se takového postupu nedržel. Se zavedenou formou Antikódů polemizuje – vůbec poprvé jsou například sázeny jiným písmem, než jakým je Havel zaznamenal. Především je svými litografiemi ale vizuálně dekonstruoval a následně znovu konstruoval.
GALERIE
Antikódy
Havlovy Antikódy nelze ilustrovat, neboť představují volné spojení poezie a výtvarného umění. Proto jsem se pokusil tuto sémantickou poezii se sofistikovaným výtvarně-typografickým jazykem doprovodit vizuálním přívlastkem několika přístupů: vztahem vědomí vzpomínky, materializací viděného, direktivou emocí.
„Překódování“ Antikódů může podle nakladatelství vést k polemice, nakolik jsou Havlovy typogramy spojeny s poetikou psacího stroje a nakolik jsou na něm závislé. Vytrhnout je z původní formy se pokouší od roku 2013 také Národní divadlo, které Antikódy přeměnilo ve vizuálně-pohybovou inscenaci.
Antikódy (inscenace Laterny magiky na motivy vizuální poezie Václava Havla)