Olomouc - Muzeum moderního umění v Olomouci nabízí ode dneška zájemcům průřez celoživotní tvorbou malíře, grafika a sochaře Emila Filly, který patří k nejvýznamnějším osobnostem českého výtvarného umění 20. století. Premiéru výstavy připravila Národní Galerie v Praze letos v létě pro zrekonstruovanou Jízdárnu Pražského hradu a je vůbec první Fillovou retrospektivou. V Olomouci ji lidé budou moci navštívit do 27. února příštího roku.
Výstava byla přizpůsobena olomouckému prostoru, oproti Praze je děl o něco méně. Koncepce výstavy ale zůstala zachována, jak uvedl mluvčí muzea Petr Bielesz. Expozice nabízí prostřednictvím více než 60 exponátů přehled proměn Fillovy tvorby ve stylově odlišených etapách. Je řazena podle jednotlivých období umělcova života a tvůrčího vývoje. Úvodní kapitola zahrnuje díla z období expresionismu, v nichž umělec pod vlivem výstavy norského malíře Edvarda Muncha nalezl cestu k podstatě svého malířského nadání.
Kubistický oddíl představuje tvorbu z let 1911 až 1921 z důležitých míst Fillova životního působení, mimo jiné z Prahy, Paříže, Rotterdamu a Amsterdamu. Další část výstavy je zaměřena na 20. léta. „V té době se Fillova tvorba rozvíjela ve dvou vzájemně se propojujících liniích. Na jedné straně to byl organický tvar spojený s živočišnými náměty jeho zátiší, květy, ovocem, zvířaty, na druhé straně to byla konstruktivní forma uplatněná zejména v postavách. Obě tyto tendence splynuly v obrazech zátiší,“ uvedl autor výstavy a ředitel Sbírky moderního a současného umění NG Tomáš Vlček. Další část výstavy tvoří soubor obrazů převážně ženských postav, tvorba od poloviny 30. let představuje oddíl Boje a zápasy, písně a balady.
Nástup fašismu a druhé světové války Fillovu úspěšnou kariéru zastavila. V roce 1939 byl společně s Josefem Čapkem odvezen do koncentračního tábora. Po návratu z Buchenwaldu Fillovo dílo vyvrcholilo v monumentálních malbách z let 1946 až 1948. „Fillovi sice již dříve bylo přiznáno vůdčí místo v utváření expresionismu a kubismu v českém umění prvních desetiletí dvacátého století, jeho tvorba z třicátých a čtyřicátých let však zůstávala nedoceněná. Zejména dílo vzniklé po roce 1945 znamenalo vyvrcholení Fillovy malby a představuje nejpodstatnější část jeho přínosu světovému umění,“ soudí Vlček.
Filla zemřel v roce 1953 v Praze. První retrospektivy se však dočkal až letos. „Byl to velký deficit české kultury. Význam Filly natolik přesahuje to relativně malé povědomí o českém umění v zahraničí, že jsme už tento úkol nemohli dál odkládat. A vyplatilo se to, protože se ukázalo, že Filla byl jedním z největších evropských malířů,“ uzavřel Vlček.
