Ústavní soud (ÚS) odmítl návrh Obvodního soudu pro Prahu 5, který mohl přiblížit registrované partnerství na úroveň manželství. Pražský soud navrhoval zrušit pasáž občanského zákoníku, jež obecně stanovuje, které okruhy práv a povinností spojených s manželstvím se vztahují také na registrované partnerství – a chybí mezi nimi osvojení dítěte registrovaného partnera. Podle ústavních soudců měl návrh mířit spíše na jinou, konkrétnější část občanského zákoníku, vyplývá z usnesení zpřístupněného v databázi soudu.
Konstituční tribunál postupně obdržel několik podobných návrhů od různých českých soudů, které řeší žádosti registrovaných o „přiosvojení“ partnerova či partnerčina dítěte. Kromě Obvodního soudu pro Prahu 5 přišly návrhy také z Okresního soudu Plzeň-jih a Okresního soudu Brno-venkov. Ústavní soudci se věcně zabývali prvním ze série návrhů, tedy právě tím pražským.
Ve všech návrzích šlo o několik slov, kvůli kterým platí ustanovení první, třetí a čtvrté části občanského zákoníku stejně pro registrované partnerství jako pro manželství. V praxi to znamená, že na registrované partnerství dopadá první, obecná část občanského zákoníku, a poté jeho části o absolutních a relativních majetkových právech, nikoli však druhá část o rodinných právech, včetně úpravy osvojení.
Podle většiny ústavních soudců měl návrh na zrušení mířit spíše na konkrétní paragrafy občanského zákoníku, které upravují osvojování a nezmiňují registrované partnery. Oficiálním důvodem odmítnutí návrhu je pak neoprávněnost navrhovatelů. Obecné soudy totiž mohou navrhovat ke zrušení jen ty paragrafy, které musí v projednávané kauze použít a které při tom pokládají za neústavní.
Odlišná stanoviska soudců
Soudci David Uhlíř, Jan Filip, Josef Fiala a Radovan Suchánek zaujali k usnesení ÚS odlišná stanoviska, zejména k procesnímu postupu a odůvodnění odmítavého usnesení. Uhlíř se ve stanovisku také vymezil vůči diskriminaci z důvodu sexuální orientace.
Všechny soudy, které se obracely na ten ústavní, mají na stole případy registrovaných partnerek či partnerů, z nichž jeden má dítě a druhý žádá o jeho osvojení při zachování práv rodiče. Cílem partnerů je zpravidla to, aby právní vztah k dítěti měl i ten, který není rodič – jde například o vyživovací povinnost nebo dědická práva. Takzvané přiosvojení partnerova dítěte ale zákon nyní neumožňuje.
ÚS už v roce 2016 otevřel lidem žijícím v registrovaném partnerství cestu k individuálnímu osvojení dítěte. Organizace homosexuálů rozhodnutí přivítaly. Soud tehdy škrtl ustanovení zákona, které adopci registrovaným partnerům výslovně znemožňovalo, a to i přesto, že svobodní gayové a lesby si teoreticky dítě jako jednotlivci osvojit mohli. Nález se nevztahoval ke společnému osvojení, které občanský zákoník dosud umožňuje pouze manželským párům.
Letos ÚS zamítl návrh na zrušení několika slov v zákoně o mezinárodním právu soukromém. Česká justice tak nadále nemůže uznat zahraniční rozhodnutí o osvojení dítěte stejnopohlavním registrovaným párem. Česká právní úprava totiž preferuje manželské páry. Snaha zabránit jejímu obcházení prostřednictvím zahraničních rozhodnutí je podle ÚS legitimní.
