Galerie: Svítící mraky nad Prahou
Svítící mraky jsou viditelné v době kolem letního slunovratu – tehdy, když je hvězda pod obzorem a na mraky svítí z pohledu pozorovatel zespodu. Jde o mraky, které se nacházejí asi 85 kilometrů nad zemí, tedy na půli cesty na nízkou orbitu.
„Není to typická oblačnost složená z vlhkosti, dodnes se hádá, co přesně to způsobuje. S největší pravděpodobností se jedná o meteorický, nebo částečně meteorický prach, na který se nabalují ledové částečky vysoko v atmosféře a vytvářejí ,závoje‘,“ uvedl astronom Petr Horálek.
Že jsou svítící mraky viditelné o jasných nocích okolo letního slunovratu, je tím, že jen tehdy slunce zapadá jen mírně pod obzor – maximálně 18 stupňů, přičemž mraky svítí při úhlu 6 až 16 stupňů pod obzorem. Situaci umocňuje nízká teplota mezosféry v červnu a červenci, která se pohybuje kolem minus 130 stupňů Celsia.
Klimatická změna přinese další
Jak ve světě, tak v Česku pozorování těchto oblaků v poslední době rychle přibývá. Už od 90. let minulého století se proto spekuluje, že by vyšší množství oblaků mohlo souviset také se změnami klimatu.
Tuto teorii nedávno podpořil nový výzkum německých vědců. Ti studovali tento fenomén pomocí satelitů a klimatických modelů. Z jejich práce vyplývá, že oblaka sice byla ve vzduchu přítomná vždy, ale nebyla viditelná. Popsali to v odborném časopise Geophysical Research Letters.
Jejich lepší pozorovatelnost vychází z vyšších emisí metanu do atmosféry – ty totiž zřejmě zvyšují koncentrace vodní páry v příslušných výškách. Od devatenáctého století se toto množství podle vědců zvýšilo asi o 40 procent, díky tomu tam přibylo i krystalků.
