Zdravotní omezení pacientů, málo personálu, který by mohl pomoci s evakuací a snížená schopnost sebekontroly klientů domovů s handicapem. S takovými komplikacemi se setkávají hasiči při zásahu ve zdravotnických zařízeních. A poradit si s nimi museli i při nedělním požáru domova pro osoby se zdravotním postižením ve Vejprtech, při němž zemřelo osm mužů.
Pozor na paniku a sníženou schopnost sebekontroly. Hasiči se připravují na zásahy, jako byl ten ve Vejprtech
Události: Hasiči se připravují na zásah v domovech pro lidi s handicapem (zdroj: ČT24)
V době tragického požáru bylo uvnitř pětatřicet klientů domova a tři jeho zaměstnanci. Všichni klienti byli dospělí muži s mentálním hendikepem, podle zaměstnanců domova jsou na úrovni šesti až dvanáctiletých dětí. Dostat je z hořícího domova bylo proto podle hasičů velmi náročné.
Někteří klienti totiž v plamenech nechtěli nechat své věci. „Mají vztah k věcem, které tam mají, ty se k sobě snaží připoutávat. Stojí, neví si rady, je třeba je vyvádět. Nejde to tak, že by utíkali sami, je to pro ně obrovská zátěž, obrovský stres. A to platí i pro zasahující hasiče i zaměstnance a hlídku policie,“ popsal komplikace nedělního zásahu jeho velitel Josef Bauer.
Pozor na paniku klientů, upozorňuje hasiče jejich metodika
Při zásahu ve zdravotnických zařízeních se hasiči řídí metodickým listem, který upozorňuje i na zmiňovanou sníženou schopnost reakce a sebekontroly u části pacientů a možnost vzniku paniky.
Dokument vydaný generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru poukazuje také na možné zabezpečení oken či dveří v léčebnách pro mentálně postižené. Starší budovy nemusejí podle metodického listu splňovat současné požadavky na požární bezpečnost.
Požáry budov zdravotnických zařízení mohou být podle listu charakteristické přítomností pacientů s omezenou schopností pohybu nebo zcela neschopných pohybu, nemožností přepravy pacientů i s lůžky a závislostí některých na přístrojích. Objekty se proto mají od elektřiny odpojovat až po konzultaci se zdravotníky a voda se má používat k hašení minimálně, aby přístroje nepoškodila.
Hasiči musejí počítat s velkou potřebou dýchací techniky pro evakuaci a vlastní zásah a také s nebezpečím infekce, uvádí metodický list. Při zásahu ve zdravotnických zařízeních lze očekávat velkou potřebu náhradních prostor pro evakuované pacienty. Při příjezdu k hořícím objektům, jako jsou porodnice a psychiatrické léčebny, hasiči nemají používat sirény, aby nevyvolali paniku.
Školení jsou také na komunikaci s osobami se zdravotnickým postižením. „Ať už se jedná o duševní, mentální, nějakou kombinovanou poruchu, případně to jsou osoby, které mají deficit schopností vnímání smysly,“ uvedl Rudolf Kramář z tiskového oddělení generálního ředitelství hasičů.
Metodika počítá i s tím, že ve zdravotnických zařízeních, které se nachází ve starších a historických budovách, nemusejí požadavkům na bezpečnost vyhovovat vnější a vnitřní zásahové cesty a evakuační výtahy. Chybět mohou protipožární zařízení, oheň se může šířit skrytě a možnosti pro odvětrání zplodin hoření mohou být omezené.
Diakonie Praha nabídla ústavu ve Vejprtech místo pro tři klienty
O problémech, které mohou nastat při mimořádných událostech, domovy pro handicapované ví. Například personál domova Zvonek pražské diakonie s klienty o tom, co dělat, kdyby hořelo, mluví poměrně často. Minimálně jednou měsíčně tam zkouší cvičný poplach. Na namátkové kontroly k nim chodí také hasiči.
Co všechno musí podobné zařízení v rámci bezpečnosti splňovat, určuje takzvané požárněbezpečnostní řešení staveb. Jde hlavně o počty únikových východů, množství požární techniky. V domově Zvonek mají navíc nejen sirény, ale i kouřová čidla.
Čidla měli také v domově ve Vejprtech, podle starostky Jitky Gavdunové (ODS) tam bylo celkově zabezpečení proti požáru nadstandardní. Jenže požární čidla byla na toaletách, hořet však začalo ve společenské místnosti. Třicet lidí se zranilo, osm lidí požár nepřežilo. Diakonie Praha nabídla ústavu ve Vejprtech místa pro tři jejich klienty.