Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) vydal varování před používáním technologií čínských společností Huawei a ZTE, protože je považuje za bezpečnostní riziko. Firma Huawei se nechala slyšet, že pokud úřad varování nezruší či nezmění, je připravena bránit se i formou mezinárodní arbitráže. Podle odborníka na arbitráže a poradce několika ministrů financí Radka Šnábla situace skutečně může až do arbitráže vyústit. „Jiná věc je, jestli má Huawei šanci vyhrát,“ dodal v pořadu Události, komentáře.
Expert: Huawei je nepochybně oprávněná zahájit arbitráž. Přiznejme, že náš úřad má pravdu
8 minut
Radek Šnábl hostem pořadu Události, komentáře
NÚKIB před používáním technologií čínských společností Huawei a ZTE varoval v prosinci. Hardware a software těchto firem označil za bezpečnostní riziko. Na základě varování úřadu Generální finanční ředitelství vyřadilo Huawei z veřejné zakázky za půl miliardy korun na vybudování portálu Moje daně.
Deník Právo uvedl, že zákaz používání technologií od čínských firem Huawei a ZTE vydalo také ministerstvo zdravotnictví. Firma Huawei se proti varování NÚKIB ohradila, vystoupilo proti němu také čínské velvyslanectví.
Šnábl upozornil, že NÚKIB je nezávislý úřad z „vnitřní“ perspektivy; z pohledu zvenčí je to však reprezentant České republiky. „Otázka stojí tak, zda úřad, který doporučení vydal, ho vydal pravdivě a oprávněně, protože existuje-li bezpečnostní riziko, potom takový nárok takřka není arbitrovatelný proti státu, protože ten má právo hájit své bezpečnostní zájmy,“ argumentoval.
Huawei se odvolává na dohodu z roku 2006 o podpoře a ochraně investic, kterou uzavřela Česká republika s Čínou: jakýkoliv spor mezi stranami této dohody týkající se výkladu nebo použití této dohody se má řešit v první řadě diplomatickou cestou, a pokud nebude takto ve lhůtě šesti měsíců vyřešen, pak na žádost jedné ze stran bude spor předložen ad hoc rozhodčímu soudu tří rozhodců.
Neobvyklá smlouva
Šnábl podotknul, že smlouva z roku 2006 je velmi neobvyklá. „Jestliže postavím fabriku a něco vyrábím – pak jsem investoval. Ale jestliže prodávám technologie, tak to je zboží. To za normálních okolností není chráněnou investicí. Tady v tom případě však ano,“ vysvětlil expert s tím, že smlouva počítá i se zabavováním majetku.
Huawei je podle Šnábla nepochybně oprávněná arbitráž zahájit. „To, o čem bude spor, nebo, řeknu to takto, doufám, že by o tom byl z české strany spor, je, zda to, co Huawei dodává do České republiky, je tou smlouvou chráněno,“ uvedl.
Česká strana by podle Šnábla musela argumentovat, že Huawei porušuje bezpečnostní a ekonomické zájmy země a takovéto chování není smlouvou chráněno, protože nejde o vzájemnou obchodní spolupráci, ale o špionáž.
„Vycházíme-li z premisy, že úřad má pravdu, potom je potřeba to přiznat, nikoliv kličkovat, kdo je vláda, kdo je nezávislý úřad, kdo je Poslanecká sněmovna, prostě věříme našemu úřadu, věříme, že má kompetenci, a potom se v zásadě není čeho bát,“ dodal expert.
Varování kybernetického úřadu opakovaně kritizoval prezident Miloš Zeman a varoval před odvetou Číny vůči českým firmám. Podle premiéra Andreje Babiše (ANO) by se kybernetická bezpečnost měla řešit na celoevropské úrovni. Bezpečnostní výhrady vůči Huawei zaznívají také v některých dalších evropských zemích i ve Spojených státech.
Česko čelí 13 arbitrážím
Aktuálně čelí Česká republika 13 mezinárodním arbitrážím, z toho pět souvisí s investicemi do fotovoltaických elektráren. Další tři souvisí s podnikatelem v cestovním ruchu Václavem Fischerem. Souhrnná výše všech žalovaných nároků přesahuje 34 miliard korun. Vyplývá to z údajů ministerstva financí.
Největší částku požaduje v mezinárodní arbitráži společnost Diag Human, a to zhruba jednu miliardu dolarů (přibližně 22 miliard korun). Kvůli nerealizovaným obchodům s krevní plazmou vedla společnost s Českem spor o miliardy korun už dříve. Oproti předchozí arbitráži, ve které firma požadovala komerční nárok proti ministerstvu zdravotnictví, je nová žaloba z prosince 2017 investičním nárokem na základě mezinárodní dohody.
Jedním z nejnovějších sporů státu je arbitráž s Václavem Fischerem. Ten ve dvou sporech požaduje zhruba dvě miliardy korun za neochránění investice při vytěsnění ze společnosti Cestovní kancelář Fischer a za údajný nezákonný konkurz, kterým mělo dojít ke znehodnocení investice.
Vedle toho již od roku 2016 vede německá společnost Aircraftleasing Meier und Fischer (AMF), ve které má většinový podíl rovněž podnikatel Václav Fischer, mezinárodní arbitráž. V ní požaduje 2,8 miliardy korun (125,2 milionu dolarů) za dvě dopravní letadla Boeing 737 zadržená před 11 lety při konkurzu na Fischerův majetek.
Česko většinu arbitráží vyhrálo
Dosud bylo podle údajů MF proti České republice ukončeno 26 arbitráží. Celkem 20 z nich skončilo pro stát úspěšně, tři spory byly ukončeny narovnáním a tři arbitráže ČR prohrála. Nejnákladnější arbitráží byl pro Česko spor se společností CME ohledně znehodnocení investice do televize Nova. Stát v roce 2003 musel firmě zaplatit 10,6 miliardy korun.
Arbitráže jsou většinou výsledkem smluv o ochraně investic z počátku 90. let. Smlouvy byly pro ČR obvykle nevýhodné. Ministerstvo financí již delší dobu pracuje na tom, aby tyto smlouvy zanikly. V roce 2009 začal stát vypovídat dvoustranné dohody se státy Evropské unie. Arbitrážní řízení je sice rychlejší a efektivnější než projednání u soudu, stojí ale mnohem více peněz.
