Před deseti lety mohli čeští řidiči na čerpacích stanicích poprvé natankovat naftu s biosložkou. U benzinu to bylo o pár měsíců později. Důvodem zavedení v EU byla snaha o snížení emisí oxidu uhličitého i pokus zajistit nový příjem pro zemědělce. Tehdejší první generace biopaliv se vyráběla především z řepky, nyní už se ve světě objevuje i druhá generace, která využívá odpad například ze slámy nebo ze zpracování dřeva.
Biopaliva se prodávají už deset let. Nepomáhají motorům ani přírodě, přesto má jejich podíl růst
Události: Deset let s biopalivy (zdroj: ČT24)
Na čerpací stanice se začala zavážet nafta s biosložkou na přelomu srpna a září 2007. Zpočátku jí byla jen dvě procenta. Informace o biopalivech nebyly na pumpách téměř žádné a obsluha často na otázky řidičů odpovědět neuměla. V lednu 2008 se začala přidávat dvě procenta biolihu i do benzinu.
Nyní už jsou podíly vyšší – v naftě může být až 7 procent, v benzinu až 5 procent biosložky. Jde o horní hranici, v některých obdobích se může obsah měnit. Pokud chce řidič vědět, co přesně do auta tankuje, musí mu obsluha – na rozdíl od minulosti – odpovědět.
A za rok to bude ještě jednodušší, v celé EU se totiž sjednotí značení pohonných hmot. Na všech pumpách tak bude uveden i podíl biosložky. Na některých čerpacích stanicích v Česku se nová značení objevují už teď.
Nové značení pohonných hmot
Za deset let se změnila i kvalita. „Zatímco na počátku bylo nevyhovujících vzorků pět, šest procent, tak dnes se pohybujeme maximálně s jedním procentem,“ říká Václav Loula z České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO).
Přesto nejsou biopaliva určena pro všechny, mají totiž kratší životnost. „Paliva bez biosložky dodáváme například armádě, policii, hasičům, záchranné službě nebo také výrobcům aut, když zkoušejí nové motory,“ vysvětluje mluvčí Unipetrolu Pavel Kaidl.
V budoucnu by se měly podíly biosložek v pohonných hmotách ještě zvyšovat. U nafty i benzinu by mohly dosáhnout až deseti procent. Na trhu ale roste zájem i o alternativy – například o auta na LPG, CNG nebo na elektřinu. Podle expertů se v budoucnu může ve velkém uplatnit na trhu i vodík.
- + obnovitelný zdroj energie
+ při dotacích nižší cena
+ nižší emise oxidu uhličitého (do roku 2020 o 394 mil. tun) - - na výrobu litru biopaliva se spotřebuje 2500 litrů vody
- větší množství řepky vede k úhynu zvěře
- motor má o několik procent nižší výkon - Zdroj: Fakulta výrobních technologií UJEP, ČAPPO
Na rozdíl od ropy je biosložka obnovitelným zdrojem energie. Zastánci vidí přínos také v nižší produkci skleníkových plynů. Kritici ovšem namítají, že pokud se k emisím ze spalování těchto paliv přičtou plyny spojené s pěstováním řepky, vyjdou z porovnání líp klasické pohonné hmoty. Řidiči taky poukazují na nižší výkon motoru.
Na výrobu jednoho litru biopaliva je potřeba asi 2500 litrů vody. Nejčastěji se pro biopaliva pěstuje řepka olejná, obilí, cukrová řepa nebo třtina, ale také brambory, kukuřice, palma olejná a soja. V Česku dominuje řepka, v roce 2007 ji zemědělci zasadili zhruba na 337 tisících hektarech, nyní je téměř na 400 tisících hektarech.
Z čeho se vyrábí biopaliva
Pěstování řepky
Biopalivo má kratší životnost
Palivo s biosložkou by kvůli kratší životnosti neměli tankovat řidiči, kteří jezdí málo anebo nárazově. „Pokud přidáme biosložku do klasického benzinu nebo motorové nafty, tak dochází ke zkrácení životnosti a spotřebitel s tím musí počítat. Zkrácení je obtížné odhadnout, nicméně udržitelnost paliva se pohybuje v řádu měsíců,“ vysvětluje profesor Milan Pospíšil z Vysoké školy chemicko-technologické.
Když řidič nechá takové palivo v nádrži dlouho, začne odbourávání biosložky. „V rámci biodegradace může docházet ke tvorbě pevných usazenin, které mohou ucpat palivový filtr nebo vstřikovací trysky. Pak sebou vozidlo může škubat nebo jet nepravidelně a ztrácí se tak komfort jízdy. Že by se vozidlo úplně rozbilo, to ne,“ uvádí.
Pokud se řidič do takové situace dostane, měl by navštívit servis. Nutné je vyměnit palivo a vyčistit všechny palivové cesty i nádrž. Pak bude auto opět fungovat normálně. „Takže když to vozidlo musím na delší dobu odstavit, tak tam dát palivo bez biosložky, pokud je to možné,“ radí Pospíšil.
Cesta z pole až do nádrže
Česká pole žloutnou každoročně na přelomu května a června. O pár týdnů později už nákladní auta zralá semínka řepky olejky odvážejí z polí. Část sklizně putuje do lovosické firmy na zpracování řepky, jen tam jí ročně zpracují zhruba 450 tisíc tun. Černá semena řepky obsahují až 47 procent oleje, který se z nich vymačká v obřích lisech.
„Získá se první část oleje – panenský olej. Pevná část, takzvané pokrutiny, následně putují do extrakce, kde se získá druhá část oleje,“ vysvětluje člen představenstva Preol Martin Kubů. Do zbytku rozdrcených semen se pak přidá chemické rozpouštědlo, které vyplaví zbývající třetinu oleje.
Černá semena řepky obsahují až 47 procent oleje
Tuhý zbytek, rozdrcená semena zbavená oleje, se jako řepkový šrot prodává zemědělcům na krmení zvířat. Zato veškerý řepkový olej zůstává v továrně a zpracovává se dál. Chemickou reakcí z něj v potrubí a nádržích vznikají konečné produkty.
„Smísí se část získaného oleje s katalyzátorem – asi devět dílů oleje a jeden díl katalyzátoru – přičemž vznikne zpět devět dílů biopaliva a jeden díl glycerinu. Ten slouží pro technické, farmaceutické a potravinářské účely,“ popisuje Kubů. Glycerin se přidává třeba do krémů a mýdel. Zato vyrobené biopalivo se už bez další úpravy přimíchává jako biosložka do benzínu a nafty.