Máme narkomanům pomáhat, nebo je zavírat?

Strach lidí z narkomanů řadě politiků nahrává v předvolebních kampaních. Zaměření na drogově závislé ale podle Josefa Radimeckého z Centra adiktologie připomíná spíš dávno minulé časy komunistického režimu, kdy se takoví lidé vytlačovali na okraj společnosti, aby se nevědělo, že existují. Krátkozraká řešení politiků se podle něj navíc snaží společnosti nabízet jednoduchý recept, který se ale dosud na celém světě nikde nenašel.

Ve světě se osvědčilo zřízení aplikačních místností

Radimecký podle svých slov chápe obavy například rodin s dětmi. Celosvětové zkušenosti ale ukazují, že tvrdá represe nic neřeší, jen produkuje časovanou bombu. Jako příklad uvedl Rusko, kde vzrůstá obrovskou řadou počet infikovaných virem HIV: „Pokud chceme dosáhnout změny, násilím toho nedosáhneme. Nejsme ale zase zastánci bezbřehé tolerance, která by uživatelům drog dovolila všechno. Spíš jsem zastáncem středové cesty.“

Ve světě se podle něj osvědčilo zřízení aplikačních místností pro uživatele injekčních drog, které jsou ale v Česku stále vnímány poměrně kontroverzně. Diskutuje se přitom o nich už téměř 15 let. „Místnosti se většinou zřizují v prostorách, které jsou stranou od center měst a pomáhají tak stahovat uživatele návykových látek z ulic,“ upozornil.

Na konferenci vystoupí i Martin Y. Yguchim z Kalifornské univerzity v Berkley. Ani on není zastáncem represivních opatření a zavírání drogově závislých do vězení. Místo tisíců dolarů, které by mohly jít na odvykací programy, se tak podle něj v USA vyplýtvá stejná částka na pobyty ve vězení: „Veřejný přístup je to, co zdůrazňujeme více než trestání… Řešení, že se je pokusíme někam schovat, nebude fungovat. Řešením je spolupracovat.“ V řadě evropských zemí už přispívají organizacím, které pomáhají drogově závislým, sponzoři. V České republice to ale podle Radimeckého stále ještě není „příliš módní“.