Sahara je dnes vlastně jen jedna velká poušť – písečné a kamenité duny, pro lidský organismus nesnesitelné vedro a téměř žádná vegetace. Před 10 000 lety přitom byla Sahara pokrytá zelení a bujel na ní život. Co způsobilo, že zpustla?
Nová studie Davida Wrighta, environmentálního archeologa z Seoul National University, ukazuje, že hlavním viníkem změny Sahary je člověk. Na Saharu se lidé podle posledních nálezů rozšířili přibližně před 8000 lety, když tam přišli od Nilu. Přivedli si dobytek, nejčastěji ovce, krávy a kozy. Tento vliv změnil krajinu natolik, že se původní fungující ekosystém zhroutil.
„Hlavním podezřelým jsou kozy,“ vysvětlil Wright. „Jednou jsem viděl kozu sežrat cihlu – opravdu nejsou, co se potravy týká, vybíravé – a na svou velikost toho sežerou opravdu hodně.“ Podle něj není potřeba mnoha koz, aby zcela změnily ráz krajiny. Autor studie také vysvětluje, v čem se kozy a další domácí zvířata liší od jiných zvířat, která na Sahaře žila před příchodem lidí. Původní zvěř se nebyla schopná tak rychle množit ani toho mnoho spást – predátoři ji rychle likvidovali. Zato kozy a ovce byly chráněny lidskými pastýři, takže mohly udržovat svou populaci stabilní bez ohledu na počet predátorů.
Rychlá cesta ke katastrofě
Když dobytek spásl trávu a další vegetaci, odhalil tak půdu, která byla do té doby ukrytá pod ní. Zlatohnědá půda odrážela více světla než tráva, což lokálně ohřívalo atmosféru. Změna klimatu, již to vyvolalo, vedla k menší tvorbě mraků a tedy k slabším dešťům. A méně deště znamená méně rostlin. Nadměrné vypásání krajiny způsobilo vysychání oblasti, což zase vedlo k tomu, že se do ovzduší uvolňovalo více prachových částic z vyschlé půdy – a tak vznikala poušť.
Vědci zatím přisuzovali vznik Sahary změnám v orbitě Země; oblast kvůli nim měla přijít o vláhu. Nová studie tyto uznávané závěry nijak nezpochybňuje, naopak jim dodává další argumenty. Novým poznatkem je, že oblast, která byla kvůli přirozené klimatické změně pod velkým tlakem, nedokázala snášet současný tlak lidmi vyvolaných změn. Lidé jen urychlili vývoj změn, jež by trvaly dlouhá tisíciletí a krajina by se s nimi dokázala zřejmě mnohem lépe vyrovnat.
Wright přináší i historické paralely, kdy lidé a příchod pastevectví proměnili klima v Asii a Severní Americe. Jeho práce je pro většinu klimatologické obce zatím spíše provokativní a doposud nedostatečně doložená, přesto její kritici hodnotí pozitivně, že jde o originální přístup, který přináší na toto velmi diskutované téma nový pohled.
