Zima a mráz tvořily nejen charakter a kulturu lidí, kteří žili na našem území, ale vstoupily také do našeho jazyka. Zkrátka mráz zalézá nejen pod nehty, ale také do češtiny. Do jakých slov, slovních spojení a zažitých vět se dostal? Ve Studiu 6 o tom hovořila lingvistka Michaela Lišková z Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR.
Lingvistka: Venku je kosa jako samec! Kde se v češtině vzala slova pro mráz?
Mohli bychom říct, že je dnes venku pořádný samec. Kde se toto označení velké zimy vzalo?
Slovo samec dříve expresivně označovalo něco, co má náležité vlastnosti, sílu, intenzitu ve velké míře, vedle zmíněného označení silného mrazu napříkla sklenice samce, tedy dobrého, řízného piva. Nebo u Havlíčka Borovského čteme: vojenský soud, to je samec – tedy ten se s ničím nemaže.
GALERIE
Co znamenalo slovo samec?
Někdy také říkáme, že je nám kosa. Chlad souvisí s nástrojem na sečení asi přes klepání a drkotání zubů?
Věřím, že ano.
Jak ještě lze říct, že je velká zima?
Můžeme využít různých přirovnání, mimo jiné: zima jako v márnici nebo zima jako v morně.
Co je morna?
Jde o zastaralé označení hladomorny, lidomorny. Když je někde jako v morně, je tam veliká zima a vůbec neútulno. Zima může být také jako v kostele za oltářem… A také jako v mrazáku, na Sibiři, v Rusku, v ruském filmu, v psinci nebo psírně. Zima jako křen, břitva, blázen. Je toho opravdu hodně. Je vidět, že pocit tepla je pro člověka velmi důležitý. Když jej nemá, může se alespoň trochu zahřát nějakým expresivním přirovnáním či slovem.
V souvislosti se zimou leckoho napadne pranostika únor bílý – pole sílí. Měla by se tato pranostika psát s čárkou, pomlčkou, nebo bez nich?
Je možné obojí, záleží na syntaktické interpretaci. Buď pranostiku chápeme jako bezespojkové spojení dvou vět, z nichž v první je určité sloveso kvůli zachování rytmu vypuštěno. Šlo by také říci „Když je únor bílý, pak pole sílí“. V tomto rámci vznikla i humorná obměna pranostiky z doby komunismu, říkalo se „únor bílý – ÚV šílí“. Nebo jde o jednoduchou větu, v níž je únor podmětem. Bílý únor tedy pole posiluje.
V druhém případě si neživý měsíc polidšťujeme, představujeme si jej jako osobu.
Ano, to je v pranostikách docela běžné, srovnejme: „Jestli únor honí mraky, staví březen sněhuláky“ nebo „Jestli březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl“.
Nejen v pranostikách, ale v jazyce vůbec se dochovala zkušenost našich předků a jejich těsné sepětí s přírodou. Měla byste nějaký příklad?
Říkáme třeba: Kdeže loňské sněhy jsou – už je to dávno minulost. Mráz kopřivu nespálí – drsný, silný člověk vše vydrží. Být jako přešlý mrazem – když je někdo zamlklý, zaražený, psychicky i fyzicky skleslý.
Tělesné pocity úzce souvisí i s naším vnitřním prožíváním. Podobný pocit máme, když nám běhá mráz po zádech zimou, strachem nebo vzrušením. Ledový nebo mrazivý pohled nebo hlas nám může být stejně nepříjemný jako omrzliny.
Někdo má hlavu jako padlý sníh. Lze to říct jen o lidech s úplně bílými vlasy?
Slovník vykládá bílý vlas i bílý vous jako šedivý. Sníh je pro nás prototypicky bílý, tedy v barvě mléka. Sníh však může mít i jiné barvy, o tom by nám ale více řekl nějaký sněholog, tedy odborník na sníh.
Vznikají v souvislosti s mrazem či sněhem také nějaká nová slova?
Ano, i když jde často jen o slova příležitostná. Například radovánky na sněhu lze označit jako sněhovánky. O akci spojené s tvorbou sněhuláků můžeme mluvit jako o sněhulákiádě. A ještě z jiného soudku – asistované reprodukce: zmrazená embrya jsou slangově označována jako sněhuláčci nebo mrazáčci. Už ne tak úplně nové je substandardní označení počítače nebo softwaru, který přestane fungovat: je zamrzlý.
Děkujeme za rozhovor a hezký den.
Snad dnes neskončíte zmrzlí jako preclík, rampouch, kámen nebo beton.