Křivozubý plesiosaurus upozornil na pozoruhodnou shodu v evoluci

Vědci našli pozoruhodný důkaz o shodném vývoji pravěkých plesiosaurů a velryb.

Roku 1984 učinili dva texaští paleontologové fantastický objev: našli tehdy fosilii lebky zvířete, které nikdo předtím neviděl. Byl to na první pohled plesiosaurus – tedy zvíře, které zná věda od 17. století – ale tento byl výjimečný. Dostal jméno Morturneria. To je ovšem teprve začátek příběhu: o 33 let později stejný vědec zjistil o tomto zvířeti něco, co pomáhá našemu chápání evoluční teorie.

Před 65 miliony lety žily v pozemských oceánech stejná zvířata jako nyní – ryby, žraloci, kril, hlavonožci. A všechna tato zvířata byla lovena největšími predátory, jako byli právě plesiosauři. Ti vymřeli přibližně ve stejnou dobu jako jejich příbuzní, suchozemští dinosauři.

Morturneria
Zdroj: Texas Tech University

„Plesiosaurům se často říká mořská monstra,“ popsal objevitel zvířete paleontolog Sankar Chatterjeeh. „Byli velcí, měřili až 18 metrů, byli skvělí plavci a byli na vrcholu potravního řetězce. Přestože dinosaury zná každý, o plesiosaurech, kteří vládli oceánům stejně jako dinosauři pevnině, se toho ví méně. Přitom dominovali mořím od Arktidy po Antarktidu.“

Měli široká, plochá těla a krátký ocas, čtyři dlouhé ploutve, které používali pro jakési „veslování“ vodou, dlouhé krky a velmi ostré zuby. Právě podle plesiosaurů vznikla podoba populární „lochnesky“, tedy tvora, který by měl žít ve skotském jezeře Loch Ness. Jejich zuby jsou kuželovité, robustní a ideální pro zabíjení velkých zvířat.

Zuby jako křivé jehly

Jenže Morturneria měla zuby jiné – delší, užší a jemné. Už roku 1984 Chatterjeeh popsal hypotézu, že by mohly sloužit jako jakási past, podobná té, jakou využívají k lapání kořisti masožravé květiny: v ní by mohly uvíznout menší rybky nebo krabi. Je tedy možné, že šlo o výjimečný druh plesiosaura. Ale proč se tak od svých příbuzných odlišoval?

Nyní se vědci pokusili tuto hypotézu ověřit – a tak mezinárodní tým zuby Morturneria detailně prostudoval. Výzkum ukázal, že šlo opravdu o zcela jedinečného tvora. Z jeho rekonstrukce vyplynulo, že měl velkou kulatou hlavu a zuby z ní vyčnívaly pod zcela „špatnými úhly“. Vůbec se nedotýkaly, tak jako u jiných druhů plesiosarů. Ale o to lépe mohly fungovat jako past.

„Když se jeho čelisti sevřely, tak zuby z horní a dolní čelisti vytvořily funkční past,“ uvedl Chatterjeeh. „Když tohle zvíře chtělo spolknout hromadu krevetek, jen pak stisklo čelisti – tím sice vytlačilo z tlamy vodu, ale kril zůstal uvnitř a zvíře ho mohlo sežvýkat a spolknout.“

Kvůli tomu ovšem nebyl schopný lovit větší kořist, jako například ryby – ty byly oblíbenou potravou jiných druhů plesiosaurů. Vědci tedy dospěli k názoru, že se tento tvor živil filtrační metodou – velmi podobně jako dnešní velryby.

Pro vědce je tento případ fascinující ukázkou podobné evoluce u kytovců a u plesiosaurů – u obou druhů zvířat docházelo k přizpůsobování se stejné kořisti.