Hluboko pod antarktickými krami je mnohem více života, než se čekalo, prokázali vědci při výzkumu téměř kilometr pod ledem. Tamní život má navíc zcela nečekanou podobu, která odporuje všem předpokladům a teoriím.
Antarktida je považována za nehostinný kontinent, který nabízí omezené podmínky pro život jen na svých okrajích. Když se ale vědci provrtali 900 metrů hluboko pod ledovcový šelf Filchner-Ronne, čekalo je překvapení. Ve vzdálenosti 260 kilometrů od otevřeného oceánu, za úplné tmy a při teplotě -2,2°C zde našli život. Popsali to v odborném časopise Frontiers in Marine Science.
Tato studie je první, která potvrdila existenci společenství nepohyblivých organismů podobných houbám žijících na balvanu na mořském dně. Vědci nebyli schopní zjistit, jestli jde o neznámé organismy, domnívají se ale, že ano.
„Tento objev je jednou z těch šťastných náhod, které posouvají výzkum úplně jiným směrem a ukazují nám, že život v antarktických mořích je neuvěřitelně zvláštní a úžasně přizpůsobený tomuto věčně zamrzlému světu,“ uvedl biogeograf a hlavní autor výzkumu Huw Griffiths z British Antarctic Survey.
Více otázek než odpovědí
„Náš objev přináší mnohem víc otázek než odpovědí, například jak se tam dostali? Čím se tam živí? Jak dlouho tam jsou? Jak běžné jsou tyto balvany pokryté živými organismy? Jsou to stejné druhy, jaké vidíme mimo ledový šelf, nebo jsou to nové druhy? A co by se stalo s těmito společenstvími, kdyby se šelf zhroutil?“ ptají se výzkumníci.
Plovoucí ledové šelfy představují největší neprozkoumané ekosystémy Jižního oceánu. Pokrývají více než 1,5 milionu kilometrů čtverečních antarktického kontinentálního šelfu, ale vědci do nich zatím vrtali jen osmkrát a prozkoumali tak pouze plochu o rozměrech asi jednoho tenisového kurtu.
Současné teorie o tom, jaký život by mohl přežít pod stovkami metrů ledu, naznačují, že by zde neměly žít organismy, které jsou závislé na zásobě potravy shora. Předpokládá se, že by v tomto prostředí mohli přežívat spíše „požírači zbytků a odpadu“. Jenže organismy pozorované na balvanu vypadají přesně tak, jak by vypadat neměly – jde zřejmě právě o tvory, kteří získávají nějakým způsobem zdroje shora. Jak, to zatím není vůbec jasné.
Pokračování výzkumu bude obtížné
Objev ekosystému na kamenech hluboko pod ledovým šelfem byl pro vědce obrovským překvapením. Spočítali, že toto společenství může být až 1500 kilometrů proti proudu od nejbližšího zdroje fotosyntézy. Badatelé se o těchto organismech nedozvědí víc, dokud nebudou mít nástroje ke sběru jejich vzorků – což je samo o sobě obrovská výzva.
„Abychom získali odpovědi na naše otázky, budeme muset najít způsob, jak se dostat blíž k těmto organismům a jejich ekosystému – tedy, jak pronikeme pod 900 metrů ledu, 260 kilometrů daleko od lodí, kde máme naše laboratoře,“ pokračuje Griffiths.
