Klimatický summit OSN v Bonnu - COP 23 - skončil. Čím bylo letošní setkání významné? Především dohodou na základních obrysech toho, jak v praxi realizovat Pařížskou klimatickou dohodu a jak její text naplnit konkrétním obsahem v podobě celé řady adaptačních a mitigačních opatření (kroky ke zpomalení změny klimatu - pozn. red.). Delegáti vypracovali rozsáhlý soubor dokumentů, z nichž mají v příštím roce vzniknout společná prováděcí pravidla ke zmiňované dohodě. Umožní srovnávat klimatické cíle jednotlivých zemí včetně jejich plnění.
„Mezi hlavní závěry jistě patří významný pokrok v přípravě implementačního balíčku Pařížské dohody, který má být definitivně schválen již příští rok na COP24 v polských Katovicích. Podařilo se uzavřít, že Adaptační fond bude finančním nástrojem Pařížské dohody, což je významné zejména pro nejvíce ohrožené malé ostrovní státy, mezi něž patří i Fidži, které konferenci předsedalo,“ popsal klíčové výstupy Pavel Zámyslický, vedoucí expertního týmu českých vyjednavačů na klimatických summitech.
„Evropská unie se rovněž interně dohodla a v závěru konference deklarovala, že dokončí ratifikaci dohody z Dohá, jenž se týká druhého období Kjótského protokolu, do konce letošního roku,“ dodal Zámyslický, ředitel odboru energetiky a ochrany klimatu MŽP.
Zatímco loňský summit v Marakéši provázela určitá nejistota poté, co byl Donald Trump čerstvě zvolen americkým prezidentem, letošní konference vyslala jasný signál, že naplňování cílů Pařížské klimatické dohody je prioritou. Státy pokročily v přípravě obsáhlého manuálu, jak implementovat cíle dohody. „Kuchařka“ už má základní kostru, třebaže řadu dílčích bodů je třeba ještě dokončit, aby celý dokument, jak již bylo zmíněno, mohl být schválen na příštím summitu.
Intenzivní dialog s městy i regiony
Už za rok totiž proběhne první revize tzv. národních redukčních příspěvků, což jsou plány jednotlivých zemí, o kolik hodlají snížit emise skleníkových plynů. Státy na toto téma povedou v příštích 12 měsících intenzivní dialog a shodly se na tom, že do něho co nejvíce zapojí i další klíčové aktéry – města, regiony, mezinárodní instituce, soukromý sektor i občanskou společnost.
Během vyjednávání přišlo na přetřes i téma financování klimatických opatření. S tím úzce souvisí otázka zpoplatnění emisí CO2, tedy stanovení uhlíkové daně. Velkým tématem konference byla udržitelná mobilita ve městech, kde dochází k produkci 70 procent všech celosvětových emisí.
Na konferenci se také řešila problematika ochrany světových oceánů před důsledky klimatické změny, bylo též dosaženo zásadní dohody v oblasti snižování emisí skleníkových plynů pocházejících ze sektoru zemědělství.
A v neposlední řadě byla námětem řady debat problematika odklonu od uhlí a snížení závislosti lidstva na fosilních palivech, jejichž spalování má největší podíl na celosvětových emisích skleníkových plynů a je hlavním motorem procesu globálního oteplování.
Jak se vyjednává na klima summitu?
Základními jednotkami, které se účastní mezinárodních klimatických vyjednávání, jsou národní státy. Skoro dvě stě jich je součástí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu a tím pádem se účastní každoročních klimatických summitů – jako byl ten letošní v Bonnu.
„Velká část vyjednávání neprobíhá v hlavním sále, ale ve vedlejších sálech, kde se potkávají zástupci kontaktních skupin. Jsou určeni vyjednavači, co obchází ty nejvýznamnější státy nebo země, které mají problém s aktuálním textem dohody, a snaží se dojednat kompromis. Často se vedou také neformální vyjednávání v zákulisí,“ přibližuje Pavel Zámyslický.
Vzhledem k uvedenému počtu zemí je však logické, že každá s každou nemůže vést bilaterální jednání. Proto dochází k jejich sdružování do různých zájmových koalic, jimž se říká „like-minded groups“ (skupiny stejně smýšlejících). „Skupina má daleko větší váhu, když mluví za více zemí. EU se potkává se všemi koalicemi, v některých věcech má blízko k Umbrella Group (tu tvoří také ekonomicky vyspělé země), poměrně intenzivní kontakt je s Aliancí malých ostrovních států, která v rámci G77 zastává z našeho pohledu konstruktivní stanoviska,“ míní Zámyslický.
Přinejmenším od kodaňského summitu v roce 2009 je jedním z klíčových aktérů mezinárodních klimatických vyjednávání Čína. Na summitu v Bonnu hájila zájmy rozvojových zemí sdružených do výše uvedené skupiny G77 a byla lídrem co se týče jejich snahy a tlaku na vyspělé země, aby více dodržovaly své klimatické závazky vyplývající z druhého období Kjótského protokolu. „Rozvojové země také požadovaly, aby vyspělé státy dopředu deklarovaly, kolik peněz dají k dispozici do Zeleného klimatického fondu do roku 2020,“ doplnil Zámyslický.
