Bližší informace o neandrtálcích se zatím vědě ztrácely, podobně jako jejich „slepý“ vývoj v rodokmenu praprimátů. O to zajímavější je aktuální výzkum v jihofrancouzské jeskyni Bruniquel. Archeologové zde nalezli jednoduchou konstrukci, kterou vzhledem k době vzniku nemohl postavit Homo Sapiens. Smysl pozoruhodné stavby je nejasný a materiál… minimálně neobvyklý.
Nový objev uvnitř skal jihozápadní Francie ukazuje, že vyhynulý bratranec člověka byl schopnější, než si vědci mysleli. Při práci si pomáhal pochodní, utrhával jeden krápník za druhým a pečlivě ho skládal k ostatním. K čemu tajemné krápníkové kruhy na zemi sloužily, mohou vědci dnes jenom hádat. Jejich pouhý vznik ale o kultuře neandrtálců vypovídá mnohé – minimálně potřebu aktivně spolupracovat a rozdělovat si činnost.
Stavby přitom objevili speleologové už před 26 lety. Na místě našli také kosti, které podle testů nemohly být starší než 50 tisíc let. Poté se výzkum na dlouhé roky zastavil a lidé se sem vrátili teprve nedávno. Na první pohled nepříliš impozantní stavbě však museli přidat na významu.
Kruhové struktury jsou sestaveny z téměř 400 kusů stalagmitů a vznikly 300 metrů od vchodu do jeskyně. Samozřejmě, že se nabízí považovat je za náboženské či rituální artefakty, ale nemáme zatím důkaz, že by tato hypotéza byla pravděpodobnější než jiné, uvádí Sophie Verheydenová v Belgického institutu přírodních věd.
Krápníky někdo ulomil před asi 175 tisíci lety. Tou dobou přitom v Evropě nežil moderní druh člověka Homo sapiens. Autorem proto musel být předek člověka neandertálského – jediný druh, který tehdy na území Evropy žil.
Ještě nedávno si přitom věda myslela, že byl primitivní a něco natolik lidského by nedokázal – včetně třeba důmyslného využití ohně jako zdroje světla. Při občasném přepisování dějepisných učebnic by se tak v budoucnu mohlo výrazně sáhnout i do úvodních kapitol.
