Slavná Jordánská Petra skrývá nebezpečí nejen pro filmového Indianu Jonese, ale i pro turisty. Do okolních skal museli vyrazit horolezci a podle pokynů archeologů zbavit oblíbenou antickou památku nebezpečných uvolněných kamenů.
Petru, která je na seznamu světového dědictví UNESCO, navštíví ročně půl milionu turistů. Památka je dlouhá víc než kilometr a v nejužších místech se do ní vedle sebe vejdou sotva dva lidé. Ti ji nejčastěji procházejí pěšky nebo jezdí na oslech.
Teď ale jejich pohyb částečně přerušili horolezci, kteří se místo snaží udělat bezpečnější. „Jde o přírodní památku vybudovanou v pískovci, a to je velmi křehká hornina,“ podotkla manažerka projektu Stabilizace Síku Giorgia Cesarová.
- PODÍVEJTE SE: Objektiv o jordánské Petře
Soutěsku Sík ohrožují především zemětřesení a prudké deště. Místo už proto Jordánsko ve spolupráci s Itálií tři roky monitoruje. „Je tam spousta uvolněných kamenů. Pokud si na to sedne pták, může kámen spadnout dolů,“ konstatoval horolezec Sufian al-Saíd.
Zařízení umístěná ve skalách a topografické mapy ze satelitů podávají expertům přesné informace o veškerých změnách. Po analýze dat se pak mohou rozhodnout co dál. „Teď jsme začali odstraňovat kameny, které by mohly ohrozit lidi procházející soutěskou Sík,“ sdělil al-Saíd. Díky současné úpravě skal by soutěska mohla turistům sloužit ještě dlouhá desetiletí.
Petru založila ve 4. století před naším letopočtem civilizace Nabatejců, která tehdy ovládala část Jordánska, Iráku a Sýrie. Od 7. století byla opuštěna, ale v roce 1821 ji objevil švýcarský cestovatel Johann Burckhardt. Je nejznámější památkou Jordánska a figuruje na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
V Petře se pohyboval i filmový Indiana Jones
Ze staveb vytesaných ve skále je nejznámější pokladnice nacházející se v ústí soutěsky, která k městu vede. Objevila se mimo jiné ve slavném snímku Indiana Jones a poslední křížová výprava s Harrisonem Fordem v hlavní roli.
Badatelé nedávno v Petře objevili obrovský monument pohřbený pod nánosem písku. Vyvýšená plošina byla zřejmě používána při obřadech. Podle keramických střepů, jež byly v blízkosti nálezu, se usuzuje, že stavba byla vybudována v polovině 2. století před naším letopočtem, tedy v době rozkvětu města.
