Staronovovou koalici CDU/CSU a SPD čeká personální rošáda. Německý prezident Frank-Walter Steinmeier v pondělí formálně navrhl Angelu Merkelovou na kancléřku. Spolkový sněm by ji na tento post měl již počtvrté za sebou zvolit 14. března. Den před tím bavorský ministerský předseda Horst Seehofer (CSU) skončí ve funkci a stane se ministrem vnitra celoněmecké vlády. Vláda stojí před řešením migrace, velkou školskou reformou nebo digitalizací.
Volba třiašedesátileté političky kancléřkou, kterou umožnil kladný výsledek vnitrostranického referenda sociálních demokratů, by měla být bezproblémová, protože strany velké koalice ve Spolkovém sněmu disponují 399 mandáty z celkových 709.
Šéfka křesťanských demokratů Merkelová, která znovu povede velkou koalici CDU/CSU a SPD, už má jasno v tom, s jakými zástupci unionistů se bude ve středu pravidelně setkávat na zasedáních vlády.
Vyslanci z Bavorska
O obsazení vládních postů jednala sesterská Křesťanskosociální unie (CSU), která by do Berlína podle německých médií měla nově vyslat svého šéfa Horsta Seehofera jako ministra vnitra a dosavadního generálního tajemníka strany Andrease Scheuera jako ministra dopravy. Ministrem pro rozvojovou pomoc zůstane Gerd Müller.
„Zároveň Merkelová do vlády přijala svého nejsilnějšího kritika zprava Jense Spahna, což je poprvé, kdy Merkelová neutralizuje svého kritika tím, že ho přijme, a ne že ho vytlačí.
Považuji to za velice chytrý tah,“ doplnil Vladimír Handl z katedry německých a rakouských studií FSV UK.
Unijní rozpočet, velká reforma školství a další velké úkoly
Merkelová v pondělí uvedla, že nová vláda musí začít brzy pracovat, protože ji čeká řada úkolů doma i na mezinárodní scéně. V této souvislosti zmínila třeba aktuální spory se Spojenými státy o cla nebo dlouholetý konflikt v Sýrii.
„Je teď dobré a důležité, že za pár dnů začneme, protože naše koaliční smlouva je v podstatě knihou plnou zadání a úkolů, které musíme splnit,“ poznamenala kancléřka Merkelová. Občané Německa podle ní mají téměř šest měsíců po volbách nárok na to, aby se něco začalo dít.
„Jestli bude mít velká koalice odvahu otevřít velké otázky, což znamená velkou reformu školství, digitalizaci i řešení sociální soudržnosti, to teprve uvidíme,“ komentoval situaci Vladimír Handl. „Budeme asi doufat, že se k tomu propracuje, protože jinak nadále porostou zejména pravicové opoziční síly.“
„Každý den slyšíme otázky po Evropě, po silném společném hlasu Německa s Francií a dalších členských států,“ prohlásila sama Merkelová. Nový průlom pro Evropu je první věta koaliční smlouvy. Text odráží rozdílné názory signatářů na provedení. Některým návrhům Paříže – jež usiluje o hlubší integraci Unie – vychází vstříc, jiné ignoruje.
Další téma, které koalici čeká, je nový unijní rozpočet. Berlín je po chystaném odchodu Londýna z evropského společenství připraven platit víc do unijní kasy, i s ohledem na veřejné mínění to ale spojuje s vládou práva a solidaritou v otázce migrace – která podle spolkové kancléřky není dostatečná zejména u středoevropských členů Unie.
„Německý pohled nakonec bude určitým kompromisem a snahou o balanc mezi různými pozicemi i uvnitř německé politiky. Druhá věc je, aby lídři z našeho regionu, který se tady (v SRN) vnímá jako jeden pytel, nepropásli příležitost,“ dodal analytik Deutsche Gesellschaft für Auswärtige Politik Milan Nič.
Vnitřní nesnáze
Přestože jde o staronovou velkou koalici, mnoho věcí je jinak, což může její práci ovlivnit. Ve Spolkovém sněmu je slabší než ta minulá. CDU řeší svou budoucnost po éře Angely Merkelové, protože nadcházející funkční období bude s velkou pravděpodobností její poslední, sesterská CSU zase zbrojí na zemské volby, protože v těch spolkových propadla.
Sociální demokraté pak vedou boj o svou budoucnost; kvůli slábnoucím ziskům, které jim přinášela koaliční spolupráce se široce rozkročenou CDU/CSU totiž znovu velkou koalici (v Německu známou pod zkratkou GroKo) podstupovat vůbec nechtěli.
