Obyvatelé rozděleného korejského poloostrova s velkým očekávání vyhlížejí výsledky pátečního setkání lídrů obou zemí, Mun Če-ina a Kim Čong-una. Nové povzbuzení lepších vztahů mezi zeměmi a plánovaný summit představuje pro desetitisíce Korejců poslední naději, že ještě uvidí své blízké. Na znamení otevřenosti vyjednávat vláda v Soulu nechala vypnout tlampače poblíž hranice, které do KLDR šířily směs propagandy a populární hudby.
Prudce ubývá lidí, kteří mají příbuzné na druhé straně hranice a hlavně těch, kdo si pamatují život před rozdělením. Během války nebo před ní se narodilo čtrnáct procent Jihokorejců. Přesto na zdi u demilitarizované zóny na jižní straně visí tisíce stužek za sjednocení.
Soul o setkání rodin usiluje, ale Pchjongjang souhlasil jen několikrát. Připustit, aby si Severokorejci uvědomili, že jsou chudší, je pro režim nepřijatelné. „Je to opak toho, co režim v posledních desetiletích vtloukal lidem do hlavy. V termínech informační války je to bitva, kterou by Severní Korea prohrála,“ vysvětluje politolog z Institutu pro asijská studia Čön Sön-hun.
Rodinu opustil v 15 letech
Vypátrat příbuzné je složité, lidé často nevědí, zda jsou jejich blízcí ještě naživu. „Kontaktujete lidi v Číně a ti kontaktují další v Severní Koreji. Na Severu jsou lidi, kteří pro vás za peníze budou pracovat. Když rodinu najdou, můžete si vyměňovat dopisy,“ říká zástupce rozdělené korejské rodiny Sim Ku-sup.
Sám Sim Ku-sup patří k poslední generaci, která zažila jednotný poloostrov. Bylo mu 15, když se s otcem těsně před válkou odstěhovali, na Severu zůstala jeho matka a dva sourozenci.„Korea už byla rozdělená podél 38. rovnoběžky, ale netušili jsme, že vypukne válka. Mysleli jsme, že budeme jezdit tam a zpátky. Ale pak to začalo a nás úplně oddělili,“ vzpomíná Sim Ku-sup.
Životním zážitkem pro něj bylo krátké setkání s bratrem, když ho Severokorejci pustili na konferenci do Číny. Z rodiny, která zůstala v Severní Koreji, žije už jen jeho sestra. Do Hamhungu na severovýchodě KLDR jí přes labyrint prostředníků posílá za úplatu dopisy a peníze.
Už 68 let věří, že se ještě setkají. „Jsem starý. Stisknout sestričce ruku, než zemřu, je moje poslední přání,“ říká Sim Ku-sup.
