Ankara - Turci jdou volit poslance. Prezident Recep Tayyip Erdogan avizoval, že v případě triumfu své Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) změní ústavu a posílí své pravomoci. Vládnoucí AKP hraje do karet stabilita, kterou nastolila a posunula zemi na cestu růstu. Prezident se přes řadu nedemokratických kroků, jako je potlačování svobody slova nebo násilné zákroky proti demonstrující mládeži, těší významné podpoře. Pokud volby umožní zavedení prezidentského systému a Erdoganovy autoritářské sklony se ještě posílí, bude to další rána pro sbližování Turecka s EU.
Turecko se pomalu, ale jistě odvrací od Evropy
Jednání mezi Tureckem a Unii je v současné době v podstatě zablokované. Podle Erdogana vstoupí země do Unie do roku 2023, kdy oslaví 100 let od vzniku republiky, nebo nebude patřit do EU vůbec. V nedohlednu je i zavedení bezvízového styku.
Erdogan vládl Turecku jako premiér od roku 2003. Loni byl jako první prezident zvolen v přímé volbě. Svými příznivci je čím dál tím častěji považován za nejvýraznější politickou osobnost novodobých tureckých dějin, která co do významu „šlape na paty“ i samotnému Atatürkovi. Tvrdí, že by měl mít i výkonné pravomoci. Kritici naopak dávají najevo obavy, že taková změna zřízení by vedla ještě k většímu posílení autoritativních prvků stávajícího režimu.
Prezidenta podporují především nábožensky založení voliči kvůli tomu, že se jeho AKP postavila sekulární tradici kemalovského Turecka a soustředila se na lidi, kteří byli dříve vyloučeni a chtějí větší vliv islámu. AKP také oslabila vliv dosud mocné armády.
Poslední průzkumy:
- Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) – 40 procent
- Sekulární sociálnědemokratická Lidová republikánská strana (CHP) - 26 procent
- Pravicová nacionalistická Strana národní akce (MHP) - 18 procent.
- Prokurdská levicová Demokratická strana lidu (HDP) – kolem 10 procent
Podle ústavy, která byla zavedena po vojenském puči v roce 1980 a kterou nyní chtějí Turci změnit, je v zemi nejvyšší limit pro vstup do parlamentu - 10 procent.
Změna ústavy? „Magická“ čísla jsou 367 a 330
Podle revue Foreign Affairs by změna ústavy mohla „zvrátit pozitivní demokratické změny, které zavedla právě AKP po (svém prvním) volebním vítězství v roce 2002“. Všichni proto budou sledovat, zda AKP získá v parlamentu, který má 550 poslanců, dostatečnou většinu k tomu, aby Erdogan své změny prosadil. Ke změně ústavy by AKP stačilo 367 křesel. Alespoň 330 poslanců je pak nezbytných, aby mohla o nové ústavě vypsat referendum.
Erdogan nabídl rezignaci, pokud se najdou pozlacené toalety
Předvolební kampaň v Turecku poznamenala aféra s pozlacenými záchodovými sedátky. Erdogan hodlá žalovat vůdce hlavní opoziční strany pro pomluvu. Předseda Lidové republikánské strany (CHP) Kemal Kiliçdaroglu prezidenta obvinil, že si nechal ve svém paláci pozlatit záchody za peníze daňových poplatníků, což Erdogan odmítá. Prezident uvedl, že odstoupí, pokud politik pozlacené WC v jeho sídle najde, Kiliçdaroglu ale nechtěl přijít.
Prezidentský palác je větší a okázalejší než Bílý dům či Kreml - má 1150 pokojů, zabírá 20 hektarů a stál prý 350 milionů dolarů (8,8 miliardy korun). Stavební práce v ekologicky chráněné oblasti vyvolaly odpor ochránců životního prostředí. Protesty byly o to větší, že budování Erdoganova sídla bylo dokončeno rychlým tempem přes soudní nařízení práci na staveništi zastavit.
Prezidentovo tažení proti médiím
Podle tureckého spisovatele a držitele Nobelovy ceny Orhana Pamuka mají za Erdoganovy vlády všichni strach se svobodně vyjadřovat. Novináři prý stále častěji přicházejí o práci. Erdogan v současné době žádá doživotní trest pro novináře a šéfredaktora opozičního listu Cumhuriyet. Podle prezidenta se dopustil špionáže zveřejněním článku o údajné turecké dodávce zbraní do Sýrie.
Erdogan podal na novináře trestní oznámení a veřejně mu vzkázal, že za svůj článek „zaplatí vysokou cenu“. Za šéfredaktora se postavili jeho podřízení i některé novinářské organizace. „Vyzýváme Recepa Tayyipa Erdogana, aby přestal šikanovat novináře a periodika, jako jsou Can Dündar a Cumhuriyet, jen proto, že se mu nelíbí, co píší,“ uvedla zástupkyně Výboru na ochranu novinářů (CPJ) Nina Ognianovová.
Loni v prosinci nařídil soud uvalení vazby na šéfa místní mediální skupiny Hidayeta Karacu a další tři lidi, kteří byli zadrženi v rámci zátahu proti médiím blízkým umírněnému islámskému duchovnímu Fethullahu Gülenovi. Karaca byl konkrétně obviněn ze založení teroristické organizace. Prezident Erdogan tvrdí, že cílem razie byla síť lidí, kteří měli v plánu ho svrhnout. Evropská unie zátah ostře odsoudila.
V Turecku dochází rovněž k omezování internetu. Podle prezidenta jsou sociální sítě zhoubné, protože slouží k vyvolávání nepokojů v zemi. Ještě jako premiér Erdogan pohrozil, že je všechny zakáže. Letos v dubnu úřady po rozhodnutí soudu zablokovaly přístup k Twitteru, Facebooku a YouTube, protože se na nich dříve objevily fotografie prokurátora zajatého levicovými extremisty.
Rovnocennost žen a mužů je prý nepřirozená
Erdogan také stihl rozzlobit aktivistky bojující za práva žen, když prohlásil, že posláním žen je, aby se staly matkami. Tak podle něj definuje jejich společenské postavení islám. Rovnocennost žen a mužů označil za něco nepřirozeného. Rozpaky vyvolal i prohlášením, že muslimové objevili Ameriku před Kryštofem Kolumbem. „Kryštof Kolumbus objevil Ameriku v roce 1492. Muslimští mořeplavci dosáhli amerického kontinentu už v roce 1178,“ konstatoval turecký prezident.
Turecko zažilo za dobu Erdoganovy vlády nebývalý hospodářský růst. Stává se z něj velmoc v klíčové oblasti Blízkého východu, zmítaného válkami. Konkrétním příkladem rostoucího významu Turecka ve světě je jeho důraz na zbrojení.
NATO Ankaře svěřilo podíl na ochraně Středozemí. Zároveň ví, že Turecko může hrát klíčovou roli při řešení konfliktu v Sýrii a Iráku. Zemi přímo ohrožují kvůli kurdské menšině, navíc se Ankara aktivně staví proti syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi, kterého Erdogan považuje za svého regionálního rivala. Turecko se také potýká s přílivem uprchlíků ze Sýrie, kterých je podle oficiálních údajů již 1,7 milionu a ve skutečnosti zřejmě ještě víc.
