Cheb - Již po čtvrté se v centru houslařství v Lubech na Chebsku sešli houslaři a výrobci dalších strunných nástrojů, aby mohli porovnat tónovou kvalitu svých výrobků v mezinárodní konkurenci. Tónové přehrávky realizoval houslový virtuos Jan Vodička. Podle zúčastněných se kvalita české produkce po propadu v 90. letech postupně zvyšuje; důvodem je přeorientování se na dražší a kvalitnější nástroje.
Lubské tónové přehrávky navazují na silnou tradici výroby houslí, kterou zdejší region má. První dílna na strunné nástroje zde byla už v 17. století. Soutěž pořádaná Integrovanou školou Cheb, jejíž součástí je od roku 2005 také Houslařská škola, ve spolupráci s ateliérem Saldo Luby mapuje, jakou cestou se zdejší produkce houslí co do kvality ubírá.
Do soutěže přihlásilo své housle šestnáct výrobců z Česka a Německa, celé hudební klání probíhá anonymně, svůj nástroj ovšem do přehrávky zařadila i chebská Houslařská škola. „Můžou posoudit, jak daleko jsou v tónové vyspělosti nástroje, a to má samozřejmě i vliv na určení budoucího klienta toho nástroje,“ vysvětlil pořadatel přehrávek Jiří Pátek.
České housle přežily – jako nástroj pro virtuosy
Tradice české houslové výroby na Karlovarsku utrpěla ránu hned po revoluci, když domácí výrobci nebyli schopní čelit levnějším produktům konkurence z Asie. Někdejší dominantní hromadný výrobce houslí Cremona Luby měl na začátku 90. let 500 zaměstnanců, po privatizaci a změně názvu dnes nástupnická společnost Strunal zaměstnává asi 100 lidí.
„Se vstupem asijských výrobců na evropské trhy, kteří masivně expandovali právě s výrobou školních nástrojů, se naše výrobní společnost přeorientovala především na nástroje střední a vyšší třídy, to znamená koncertní a mistrovské nástroje,“ podotkla ředitelka Strunalu Ivana Stolařová.
Podle předsedy hodnotitelské komise Jiřího Vodičky se kvalita domácích houslí v posledních letech výrazně zlepšila a nyní mohou konkurovat nástrojům západních houslistů.
