Marcela Špaková z Ostravy má v pěstounské péči pět těžce postižených dětí. Za dlouhodobou šestnáctiletou starost o ně dostala v rámci Evropských dnů handicapu ocenění Křišťálový kamínek.
Do péče si postupně vzali pět dětí s postižením. Starají se o ně už 16 let
Pěstounská rodina získala ocenění (zdroj: ČT24)
Myšlenka stát se pěstounskou rodinou napadla Marcelu Špakovou a jejího partnera v roce 2001. „Přemýšleli jsme tehdy, co v životě dále…,“ zavzpomínala.
Jako první přišla do její rodiny téméř devatenáctiletá Hana. „Ona nevidí, neslyší, má mentální postižení, obrnu, třikrát měla rakovinu,“ uvedla pěstounka. Ani to ale oba partnery neodradilo a tehdy tříletou dívenku si z dětského domova odvezli. Do domácnosti, kde žili ještě vlastní mentálně postižené děti – dnes 34letý Tomáš a jeho o rok mladší sestra Alena.
Dva měsíce po Hance si pak do rodiny přivezli její vrstevnici Simonu. „Mamince nechtěla spinkat, tak s ní pětkrát třískla o stěnu, až jí roztříštila mozek a má 146 stehů po sobě,“ sdělila Marcela Špaková.
Součástí rodiny se pak stala Maruška, která už nežije, a také Tibor – těžký autista. zanedlouho plnoletý.
Denně vyperou v domácnosti na čtyři pračky. V předsíni jí vévodí, které si přivezli z míst, jež za 16 společných let procestovali. V jednom z pokojů se nachází i školní tabule - za dětmi totiž o víkendu jezdí učitelka. „Oni nebudou nikdy inženýři, nebudou mít žádné školy, ale jsou šťastní a to je pro nás důležité,“ dodala oceněná pěstounka.
Většina pěstounské péče v ČR se aktuálně uskutečňuje v příbuzných rodinách. Podle zjištění ČTK to může být až kolem tří čtvrtin pěstounské péče. Příbuzní pěstouni pečují o svěřené děti bez nároku na odměnu. Současný složitý systém pěstounské péče v Česku, který znamená rozdílné podmínky pro příbuzenské a nepříbuzenské pěstounství, kritizuje například Asociace náhradních rodin (ANR).