Minulý týden jsem se dozvěděl, že Rada adresovala České televizi žádost o vysvětlení dvou reportáží, po jedné z pořadu Reportéři ČT a ze 168 hodin, za kteréžto pořady jako šéfredaktor odpovídám. Nedozvěděl jsem se to ovšem z úřední pošty, jak by bylo obvyklé, ale z médií (mediaguru.cz). To je důvod, proč reaguji nejprve veřejně, předtím, než odpovím úředně.
BLOG: Když si radní pletou dluhopisy s akciemi, aneb RRTV ve službách politika
Způsob, jakým radní o vysvětlení žádají, totiž už dopředu obsahuje hodnocení. Dozorčí orgán, který má dbát na nestrannost, přitom sám vychází z jednostranného, subjektivního a zavádějícího stanoviska stěžovatele, s nímž se v popisu situace ztotožňuje, místo aby jej nezávisle zkoumal, případně pro zachování objektivity alespoň uvedl slovy „stěžovatel namítá“.
Píše se zde… „žádá (RRTV, pozn.autora) provozovatele Česká televize…o podání vysvětlení, z jakého důvodu v reportáži Ministerské počty…došlo k prezentaci situace kolem nákupu korunových dluhopisů Andrejem Babišem způsobem, který mohl vyvolat pochybnosti o nestranném přístupu k osobě respondenta A. Babiše a objektivitě informování o celé kauze, neboť reportáž zpochybňuje legitimitu nákupu dluhopisů, a přitom se soustředí výhradně na osobu A. Babiše a společnost Agrofert, ačkoli se jedná o hojně využívanou finanční transakci i jinými osobami, aniž by jejich postup byl Českou televizí zpochybňován.“
V reportáži přitom nejde o zpochybňování legitimity nákupu dluhopisů obecně, ale právě o nejasnosti, které se objevily v daném konkrétním případě, a ten je, podle všech dostupných a známých informací, zcela ojedinělý.
obrázek
Vznikl počátkem ledna tím, že na Andreje Babiše, místopředsedu vlády a tehdejšího majitele Agrofertu, přišlo na policii trestní oznámení kvůli krácení daní a porušení povinností při zprávě cizího majetku v souvislosti s nákupem dluhopisů firmy Agrofert, o čemž informovala mnohá média. Andrej Babiš pochybnosti odmítl a následně oznámil, že dluhopisy nakoupil za 1,5 miliardy korun ze svých zdaněných úspor.
Otázka nákupu dluhopisů se stala i součástí interpelací v Poslanecké sněmovně 19. ledna 2017. Novinářka serveru echo.cz pak zveřejnila článek, který dokazoval, že v době, kdy Andrej Babiš akcie nakoupil (v roce 2013), zmíněnou částku 1,5 miliardy zdaněných úspor neměl. Z jeho majetkových přiznání v Poslanecké sněmovně plyne, že v roce 2013 nakoupil první várku dluhopisů za 1,252 miliardy, ale ani tyto prostředky ze zdaněných peněz neměl. Jeho čisté příjmy dosahovaly částky o sto milionů nižší. Následně Andrej Babiš přišel s druhým vysvětlením, že kromě zdaněných peněz měl ještě nezdaněné příjmy – celkově měl prý k dispozici více než dvě miliardy korun.
Jak z popisu situace plyne, Andrej Babiš sám svým vysvětlením kolem nákupu dluhopisů vytvořil tolik nejasností, že bylo ve veřejném zájmu pídit se po správných odpovědích. Politici běžně musejí vysvětlovat rozpory v mnohem menších částkách a jejich nedostatečné odpovědi končily v minulosti i rezignací.
168 hodin: Křišťálově čisté (zdroj: ČT24)
V případu existuje stále spousta otázek, které v průběhu času a s novými argumenty Andreje Babiše neubývají, ale jen narůstají. Jejich vysvětlením a zhodnocením by se měli zabývat nejen novináři, ale i k tomu příslušné orgány, vedle policie i daňová správa, podléhající ovšem ministru financí Andreji Babišovi.
Pokud je RRTV známý jeden jediný podobný případ, kdy ústavní činitel nedokáže věrohodně vysvětlit rozpory ve svých příjmech v řádu stovek milionů korun, byl bych jako šéf investigativního pořadu vděčný, kdyby mě o takové skutečnosti neprodleně informovala.
Stačí, když půjde o pouhé miliony, v Reportérech ČT se případem budeme neprodleně zabývat, jako děláme už třináct let pokaždé, když na podobný případ narazíme. Ostatně k pádu vlády Mirka Topolánka přispěla naše reportáž, která upozornila na politicky motivované průtahy ve vyšetřování poslance Petra Wolfa, který byl stíhán za podvod s dotacemi ve výši 11 milionů korun.
RRTV dále píše: „Reportáž dále jednoznačně evokuje dojem, že k nákupu akcií (sic!, ve skutečnosti jde o dluhopisy, poznámka autora) došlo účelově s cílem vyhnout se placení daní a že společnost Agrofert je protěžována při získávání veřejných zakázek, aniž by reportáž tyto domněnky jakkoli prokázala.“
Reportéři ČT: Ministerské počty (zdroj: ČT24)
Pomiňme fakt, že RRTV nedokáže rozlišit mezi tak odlišnými ekonomickými nástroji, jako jsou akcie a dluhopisy, ačkoli pokud bychom se takové záměny v reportáži dopustili my, stali bychom se vedle oprávněné stížnosti i předmětem oprávněného posměchu. Ale RRTV je zřejmě pod tak velkým tlakem, že je schopna vyrobit hrubou chybu i na pouhých několika řádcích svého úředního rozhodnutí.
Pro zhodnocení situace jsme se obrátili na dva odborníky, Ladislava Mejzlíka, děkana Fakulty financí a účetnictví VŠE, a senátora, původně policejního vyšetřovatele zabývajícího se korupcí i během svého působení v Transparency International, Václava Lásku. Kritizovanou pasáž z naší reportáže o daňové optimalizaci uvádím v doslovném přepisu.
Václav LÁSKA, senátor, bývalý vyšetřovatel /Zelení/
--------------------
Ta operace jednak musí být podle zákona, ale jednak musí mít nějaký účel. Účelem vydávání dluhopisů je posílit kapitál té firmy, dát jí prostředky, které ona potřebuje k nějakému účelu. Pokud ten účel není naplněn, pokud je to obchod jenom fiktivní, který má skutečně sloužit jenom ke zkrácení daně, no, tak pak se dostáváme do roviny daňový, že finanční úřad by tu daň měl doměřit.
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
Jiným slovy, ten, kdo vydává dluhopisy, má nedostatek volných peněz. A právě prodejem dluhopisů je získává. Je otázka, zda Agrofert měl skutečně nedostatek hotových peněz, nebo jen formálně vydal dluhopisy kvůli tomu, aby jeho majiteli ušetřil desítky milionů korun na daních.
Ladislav MEJZLÍK, děkan Fakulty financí a účetnictví VŠE
--------------------
Záměr to byl asi určitě, ale jestli je tohleto možno považovat za daňový únik nebo ne…, dokonce za trestný čin, to je úkol pro toho, kdo to bude vyšetřovat.
Václav LÁSKA, senátor, bývalý vyšetřovatel /Zelení/
--------------------
Pro odpověď na otázku, zda tam ta trestně-právní rovina je či není, je strašně důležité vědět, kde Andrej Babiš těch 1,5 miliardy vzal.
Z pasáže je zřejmé, že jsme se nepokoušeli nic jednoznačně evokovat, jak nám podsouvá RRTV, ale nechali jsme promluvit experty, kteří volí slova věcně a s ohledem na presumpci neviny. Nezpochybnitelným výsledkem finanční operace je, že ministr financí, který vyhlásil boj daňovým únikům, ušetří na daních více než 13 milionů korun ročně, a to po dobu deseti let. Celkově se tedy jedná o úlevu ve výši 130 milionů korun.
Co se týká druhé kritizované oblasti, získávání zakázek Agrofertu, RRTV vůbec nepochopila téma reportáže. Ta se nezaměřovala na dokazování, že společnost Agrofert „je protěžována při získávání veřejných zakázek“. Mapovala veřejné zakázky, které Agrofert získává od státu, a to s ohledem na veřejně dostupná data a před okamžikem platnosti zákona Lex Babiš, který měl zamezit střetu zájmů při podnikání ministra vlády. Cituji z reportáže:
Jana NEUMANNOVÁ, redaktorka
--------------------
Jiří Skuhrovec vypracoval odhad finančního dopadu. O kolik by tedy firmy skupiny Agrofert mohly ročně přijít, kdyby neobchodovaly se státem? Veřejné zakázky 705 milionů korun. Evropské dotace 176 milionů korun. Zemědělské dotace 669 milionů korun, zakázky pro Čepro 2 miliardy 700 milionů korun, celkem tedy 4 miliardy 250 milionů korun.
obrázek
Z výtky plyne, že RRTV nedokáže rozlišit „domněnky“ od veřejně dostupných dat, z nichž jsme při tvorbě reportáže vycházeli a které nikdo včetně Andreje Babiše nerozporoval. Právě v tom, stejně jako v řadě jiných dílčích zjištění, přinesla reportáž nové informace, jejichž nedostatek nám RRTV – ačkoli jí to nikterak nepřísluší – vytýká.
Jako perličku na závěr je třeba ocitovat tuto pasáž z rozhodnutí RRTV: „Reportáž klade sugestivní řečnické otázky (kde a které? pozn.autora) navozující neurčitá podezření směrem k hospodaření A. Babiše a společnosti Agrofert, ale nepřináší k nim konkrétní reakce A. Babiše, nýbrž sestřih obviňujících výroků Babišových odpůrců, k nimž zařazuje spontánní vyjádření Babiše, spíše obecné invektivy směrem k České televizi, což vzbuzuje pochyby, zda šlo autorům reportáže o skutečné informování o podstatě kauzy, nebo o účelové vytvoření negativního obrazu respondenta Babiše.“
Které odpůrce má rada na mysli? Snad ne ministra zemědělství Mariana Jurečku z koaliční strany KDU-ČSL, který naopak na obranu Agrofertu říká:
Marian JUREČKA, ministr zemědělství /KDU-ČSL/
--------------------
„Ten Agrofert a jeho podniky mají stejné postavení, pokud žádají o, ať už národní nebo finanční prostředky z programu rozvoje venkova, tak pravidla platí naprosto stejná pro všechny. Buď je splní, anebo nesplní.“
Pro nesmyslnost teze o odpůrcích vyjmenujme všechny, kteří v reportáži dostali prostor: Petr Havel, agrární analytik, Jiří Skuhrovec, ekonom, Jaroslav Mašek, novinář, Jan Duspěva, předseda představenstva, Čepro, Ladislav Mejzlík, děkan Fakulty financí a účetnictví VŠE, Jan Pavel, katedra veřejných financí VŠE, Marian Jurečka, ministr zemědělství (KDU-ČSL), Václav Láska (Zelení), senátor a bývalý vyšetřovatel.
Všichni jsou experty bez výrazné politické profilace, kteří se ani v reportáži nedopouštějí kategorických soudů. V demokratickém státě by ovšem nemělo být považováno za prohřešek ani to, kdybychom oslovili i skutečné politické odpůrce, jak je běžné například v BBC. Z obsazení respondentů je naopak zřejmé, že nám nešlo o politické přestřelky, nýbrž o co nejvěcněji pojatou ekonomickou kauzu.
Andreje Babiše jsme oslovili několikrát přes jeho tiskové mluvčí. Odmítl nás jak mluvčí ministerstva financí, tak mluvčí Agrofertu. Mluvčí hnutí ANO nereagovala na e-maily ani sms s prosbou o rozhovor. Když se nám přece jen podařilo zastihnout ministra financí, pokusili jsme se ještě dodatečně získat jeho odpovědi, jak nám ukládá etický kodex.
Dříve, než jsme mu mohli položit otázku, dozvěděli jsme se, že jsme „zkorumpovaná pakáž“. Proto jsme jeho vyjádření k jednotlivým bodům reportáže doplnili jeho vlastními vystoupeními v jiných pořadech, abychom co nejlépe dostáli pravidlu vyváženosti. Z výroku RRTV ovšem plyne, že rada na naše bedra klade odpovědnost i za ministrova „spontánní vyjádření“ a „obecné invektivy“ (ve skutečnosti hrubé urážky).
Marek Wollner
„Negativní obraz“ Andreje Babiše tak není důsledkem jeho vlastního exaltovaného slovníku, ale součástí našeho dobře zosnovaného scénáře. Zbývá jen otázka, zda se podobně „vstřícný“ přístup k politikovi ještě vůbec hodí do obrazu „dozorčího orgánu“ demokratické společnosti.
RRTV dále kritizuje příspěvek Voda a víno v pořadu 168 hodin, o které hovoří jako o reportáži, ačkoli nejde o reportáž, ale o dvouminutový sestřih výroků Andreje Babiše. I zde se však objevuje výtka, že „…nedala prostor k vyjádření aktérovi, ale naopak pracovala s účelovým sestřihem jeho předchozích vyjádření, sestavených do takového celku, který evokoval dojem jednoznačného provinění.“
Šot ve skutečnosti obsahoval pouze výroky Andreje Babiše a nikoho jiného. Je ovšem pravda, že jeho výroky se od sebe liší: ministr financí Andrej Babiš hovoří v Poslanecké sněmovně o povinnosti platit a vybírat daně, kdežto podnikatel Andrej Babiš v pořadu Události, komentáře obhajuje svou transakci s daňově výhodným nákupem dluhopisů.
168 hodin: Voda a víno (zdroj: ČT24)
Právě s tímto kontrastem sestřih pracoval, což je v souladu s dlouhodobou dramaturgií pořadu, který se od svého vzniku nikdy nevyhýbal nadsázce. Kritika RRTV neobsahuje nic konkrétního, vystačí si s floskulemi typu „reportáž se nestaví k situaci neutrálně a předjímá údajné provinění aktéra, které nebylo dosud nijak věcně prokázáno, ať už v trestně-právní, nebo v etické rovině“.
Na podobná tvrzení jsem ovšem obsáhle reagoval už výše, proto by bylo zbytečné je na tomto místě opakovat.
Šéfredaktor reportážní publicistiky České televize, kam vedle Reportérů ČT patří ještě pořady 168 hodin a Černé ovce. V České televizi pracuje od roku 1999. V roce 2004 se stal redaktorem Reportérů ČT a o rok později i jejich moderátorem a dramaturgem, který pořadu vtiskl jeho investigativní charakter.
Reportéři ČT za tu dobu získali řadu odborných ocenění. Mezi nejznámější patří například kauzy Diag Human, předražené jízdenky Dopravního podniku, tunelování staveb dálničního obchvatu na jihu Prahy nebo pozadí lihové mafie kolem Radka Březiny.
Před nástupem do televize Wollner pracoval jako redaktor v Lidových novinách a Respektu a spoluzakládal časopis Týden. Je také autorem románů Ukradené knihy (1997) a Babiččin Majnkampf a já (2008) a rovněž básnické sbírky Pamatuju (2007).
Vystudoval Fakultu sociálních věd UK obor žurnalistika (1992).
Marek Wollner