Autorka románu Píseň o Šalamounovi zemřela po krátké nemoci ve věku osmaosmdesáti let. Za uvedené dílo získala v roce 1993 Nobelovu cenu za literaturu jako vůbec první Američanka tmavé pleti. „Její skon je ohromnou ztrátou, jsme ale vděční za to, že žila dlouhý a plnohodnotný život,“ napsala v prohlášení rodina Morrisonové.
Zemřela Toni Morrisonová. První Afroameričanka, která získala Nobelovu cenu za literaturu
„Umírání je možná smyslem života. Ale jazyk může být způsobem, jak život měřit,“ prohlásila kdysi Morrisonová. Svůj život by mohla měřit jedenáctkou románů, pěticí dětských knih, divadelními hrami, povídkami i díly akademickými a esejemi.
„Opustila nás nesmírně oddaná matka, babička a teta. Úspěšná literátka, která si vážila psaného slova, ať už vlastního, svých studentů nebo ostatních,“ uvedli k úmrtí pozůstalí. Zatím nesdělili, jak se s Morrisonovou rozloučí.
Na držitelku Nobelovy ceny vzpomenuli i nakladatelé: „Napadá mě jen pár autorů, kteří tvořili s větší lidskostí a větší láskou pro jazyk než Toni. Její příběhy a uhrančivá próza se nesmazatelně zapsaly do naší kultury. Jsou to kanonická díla, která čtenáři milují,“ řekl Sonny Mehta, ředitel vydavatelství Knopf, které díla Morrisonové dlouhodobě publikuje.
Touha po modrých očích
Morrisonová vyrůstala v dělnické rodině svářeče, který své dceři vypravoval historky z černošské komunity, jež později výrazně promluvily do literární tvorby Morrisonové. Svou spisovatelskou prvotinu Velmi modré oči, která vypráví příběh černošské dívky, jež touží po modrých duhovkách, vydala autorka v roce 1970, to už jí bylo devětatřicet let. Příběh je to ale starší, povídku se stejným námětem napsala už během univerzitních studií, později ji rozvedla v delší práci.
O sedm let později vyšla Píseň Šalamounova, jež autorku dostala do širšího povědomí a za kterou v roce 1993 získala Nobelovu cenu za literaturu jako vůbec první Američanka tmavé pleti. Švédská akademie ocenila její vizionářský přístup a práci s jazykem. Za svá díla získala i desítky dalších cen, román Milovaná se dočkal Pulitzerovy ceny a také filmové podoby, v níž si zahrála Oprah Winfreyová.
Ačkoliv se tvorba Morrisonové soustředí na příběhy Afroameričanek, sama autorka své práce nevnímala jako feministické. Podle vlastních slov se snažila být co nejsvobodnější, a proto nechtěla zaujímat vymezené pozice. O to se snažila i ve svém díle, v němž často nechávala otevřené konce, které vyzývaly k interpretaci čtenářem.
Clinton jako první černošský prezident
Aktivní byla Morrisonová i ve veřejném životě, na sklonku tisíciletí se například zastala Billa Clintona a ve svém textu o impeachmentu ho označila za prvního černošského prezidenta. Narážela tím na to, že veřejnost se ke Clintonovi ihned chovala jako k pachateli a viníkovi. Před jedenácti lety podpořila v demokratických primárkách Baracka Obamu. Po zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států napsala esej pro časopis New Yorker, v níž argumentovala, že bílí voliči se bojí ztráty privilegií založených na barvě kůže, a poukázala také na to, že Trumpa podporuje Ku Klux Klan.
Kromě spisovatelské dráhy se Morrisonová věnovala editorské práci a výuce, působila například na prestižní Princetonské univerzitě, která na její počest před dvěma lety přejmenovala jednu ze svých budov.