Pro hudbu byl tím, čím Einstein pro fyziku nebo Kandinskij ve výtvarném umění, říkají o Pierru Boulezovi odborníci. Francouzský hudební skladatel a dirigent zemřel 5. ledna ve věku devadesáti let.
Francouzský dirigent se řadí k nejvlivnějším uměleckým osobnostem 20. století. Vystudoval původně matematické a technické vědy, po válce pak absolvoval pařížskou konzervatoř u dalšího velikána Oliviera Messiaena. Jako mladého skladatele jej fascinovaly nové možnosti techniky i teoretického myšlení. Spolu s vrstevníky rozbili tradiční pojetí hudebního díla.
„Pro všechny, kdo ho znali a mohli ocenit jeho tvůrčí energii, umělecké nároky, pohotovost a velkorysost, zůstane jeho přítomnost živá a intenzivní,“ doufá Boulezova rodina.
Jako dirigent novátorsky interpretoval díla Richarda Wagnera, Gustava Mahlera a Igora Stravinského. V 70. letech řídil Symfonický orchestr BBC a Newyorskou filharmonii. V 80. letech spolupracoval také s americkým hudebníkem Frankem Zappou, s nímž nahrál album Boulez Conducts Zappa: The Perfect Stranger.
Proslavil se nejen vlastními kompozicemi, ale také dirigentskou a publikační činností a novátorskou koncertní dramaturgií. Říká se o něm, že „přivedl“ velké orchestry do 20. století a naučil publikum poslouchat modernu.
Jeho mistrovským dílem je smyslově sugestivní Kladivo bez pána (1954). K významným kompozicím patří také pětidílný Pli selon pli - Portrét Mallarméa (1958 až 1962) nebo Notation (1978).
Čeští posluchači jej naživo mohli slyšet v roce 1990 a 2010 na festivalu Pražské jaro, kde vystoupil i se svým souborem Ensemble intercontemporain. Před jeho poslední návštěvou obdržel čestný doktorát brněnské JAMU – za celoživotní dílo i za skvělou interpretaci a propagaci skladeb Leoše Janáčka.
