Kdo byli lidé, kteří za pokus o přechod československé železné opony zaplatili smrtí? Co je k nebezpečnému přechodu hranic motivovalo? A kdo za jejich smrt nesl zodpovědnost? Zmapovat osudy usmrcených i další okolnosti v letech 1948 až 1989 se snaží kniha Železná opona v Československu. Její součástí je interaktivní mapa s místy a příběhy obětí.
Železná opona usmrtila skoro 300 lidí. Připomíná je kniha i aplikace
Kniha připomíná oběti železní opony (zdroj: ČT24)
Během čtyřiceti let komunistického režimu zahynulo na hranicích Československa nejméně 266 lidí. „Tento počet zahrnuje lidi, kteří chtěli hranici přejít, nebo o jejich motivaci nevíme, dalších nejméně deset ale bylo zabito pravděpodobně náhodou. Ocitli se prostě na nesprávném místě v nesprávný čas,“ upřesnil Vojtěch Ripka, který je spolu s Terezou Maškovou autorem publikace.
Smrt ovšem nepotkala jen ty, kteří chtěli utéct, ale i ty, kteří jim v tom měli zabránit. „Zabito bylo také několik set pohraničníků. Z toho jen velmi malá část, zhruba deset, v ozbrojených střetech, ostatní například při autonehodě nebo výbuchu miny,“ doplnil Ripka.
Měnily se hranice i jejich oběti
Informace shromážděné z archivů a zasazené do kontextu pomohly autorům více poznat motivace, důvody i typy nelegálních migrantů. „Překvapilo nás, že průměrný věk usmrcených byl nad dvacet let a postupně se ještě snižoval,“ uvedl Ripka.
Rozhovor s Vojtěchem Ripkou, jedním z autorů knihy (zdroj: ČT24)
Generační složení ale bylo ze začátku pestřejší. Na přelomu 40. a 50. let přecházeli i starší lidé, dokonce devadesátiletí. „Zřejmě to pak vzdali nebo zvolili jiné způsoby,“ domnívá se historik. „Později to byli nejčastěji lidé mezi 19 a 30 lety, velmi často samotní muži, žen jen minimum. U většiny z těch, u nichž jsme mohli určit bližší informace, se objevoval dělnický původ nebo dělnické povolání.“
Publikace zkoumá i jaká byla politika ochrany hranice nebo jestli se lišily přechody hranic podle zemí bývalého sovětského bloku. „Zabýváme se také způsobem, jak hranice vznikala, jak byla střežená, jaké byly trestněprávní podmínky cestování, které bylo pro některé skupiny obyvatel nemožné, a také nás zajímal způsob, jakým se Československo, ale i okolní státy, zejména Německo a Maďarsko, postavily k situaci usmrcených a těch, kteří byli zodpovědní za jejich smrt,“ upřesnil Ripka.
Publikaci vydaly Sociologický ústav AV ČR a Ústav pro studium totalitních režimů.