Za zavřenými dveřmi divadel je poměrně rušno i přesto, že pro živé publikum hrát nesmí. Přesto vznikají nové inscenace. Divadla zkoušejí premiéry do šuplíku buď s výhledem, že je uvedou, jakmile se uvolní protipandemická opatření, anebo je rovnou řadí na program příští sezony. Do zákulisí některých zkoušek nahlédly alespoň kamery České televize.
V divadelních šuplíkách na premiéru čekají Diktátor, Werich i Nabucco
Janáčkova opera Národního divadla Brno nastudovala operu Nabucco. Verdiho pojetí starozákonného příběhu o zajetí židovského národa babylonským králem zasadili brněnští divadelníci do futuristicky působící scény a kostýmů.
„V této opeře jde o střet dvou kultur a já nestraním ani jedné. Snažil jsem se postihnout příběh Nabucca jako člověka, který samozřejmě v úsilí za svým cílem vybudování své říše způsobí utrpení i ostatním. Ponaučení, které i pro mě z té inscenace vychází, že pokud činíme utrpení ostatním, jednou sami na sobě zakusíme, co to znamená,“ říká režisér Jiří Heřman. Role Nabucca se ujal barytonista Dalibor Jenis.
Na premiéru čeká v Janáčkově opeře Nabucco (zdroj: ČT24)
Museum Kampa na stejnojmenném pražském ostrově rozšířilo své aktivity už předloni o letní scénu. Tehdy na ní představilo osud mecenášky a zakladatelky muzea Medy Mládkové. V novém prázdninovém představení cílí na další osobnost spojenou s Kampou: Jana Wericha, který v tamním domě bydlel. „Na nebeské forbíně spolu vedou dialog mladý a starý Werich,“ prozradila producentka Daniela Sodomová.
„Jan Werich je pro nás určitá modla, naším úkolem bude přistoupit k němu s určitou hravostí a zdravou drzostí,“ očekává Vojtěch Kotek, který se v roli Wericha v mladším věku střídá s Janem Nedbalem. Postavu stárnoucího komika pak alternují Václav Kopta a Jan Vápeník. Za souseda měl Werich na Kampě nejprve Jiřího Voskovce a po jeho emigraci Vladimíra Holana. S básníkem se opět potkává v inscenaci Hadry, kosti, kůže, kterou uvádí nedaleké Švandovo divadlo.
Letní scéna Musea Kampa hraje o Werichovi (zdroj: ČT24)
Až děsivě aktuální je drama Doktorka, do něhož se pustila činohra Národního divadla Brno. Důležitou roli v něm hrají mediální senzace a zkreslené interpretace. Hlavní hrdinka, lékařka, čelí tlaku veřejnosti, protože odmítla pustit kněze k umírající dívce. Autorem je současný britský dramatik Robert Icke, ten adaptoval hru Arthura Schnitzlera z počátku dvacátého století.
„Je to v zásadě příběh pádu jedné výborné lékařky, která přecení svoje schopnosti a přecení i své kolegy a společnost, protože si myslí, že ji bude posuzovat na základě profesních kvalit,“ upřesňuje režisér Lukáš Brutovský. Zdá se ale, že mnohem důležitější je národní, rasová i sexuální identita. „Řeč je mocná zbraň a může se stát velmi toxickou,“ upozorňuje představitelka hlavní role Hana Tomáš Briešťanská.
Činohra Národního divadla Brno připravila Doktorku (zdroj: ČT24)
Východočeské divadlo se přidalo ke scénám, které do svého repertoáru zařadily Žítkovské bohyně. Dramatizace bestselleru Kateřiny Tučkové se ujala režisérka Kateřina Dušková. Příběh pojednává o ženách z moravských Kopanic, které ovládaly magii. „Tyto schopnosti pro ně byly darem, ale i postižením,“ podotýká dramaturgyně Jana Uherová. Pardubická scéna Žítkovské bohyně už uvedla v on-line premiéře, na živé publikum ale ještě čeká.
Východočeské divadlo nastudovalo Žítkovské bohyně (zdroj: ČT24)
Divadlo ABC sáhlo po adaptaci jednoho z nejúspěšnějších filmů Charlieho Chaplina. V Diktátorovi v roce 1940 parodoval stupiditu, zvrácenost a antisemitismus nacismu a jeho vůdců. Satira je postavená na záměně židovského holiče s vůdcem Adenoidem Hynkelem, jemuž je velmi podobný. Omylem se tak ocitne před rozvášněnými davy a má rozpoutat válku.
Divadelní inscenace v ABC vznikla v režii Martina Čičváka. Vychází z pečlivého studia původního filmu a vsází na komiku Filipa Březiny. Osvojit si musel i Chaplinovu nesmyslnou německou hatmatilku.
Divadlo ABC uvede adaptaci Chaplinova Diktátora (zdroj: ČT24)
Norský choreograf Jo Strømgren připravil s baletním souborem Národního divadla moravskoslezského taneční fantazii Mahlerovy vzpomínky. „Obecně nejsou ani tak o Mahlerovi, nemám rád dokumenty, ale o vzpomínkách jako takových. Dlouhý řetěz obrazů bez příběhu, bez logiky,“ popisuje Strømgren, který je zároveň autorem scény a vizuálních efektů.
Inspirovat se nechal Mahelrovými písněmi i tím, co skladatel slyšel kolem sebe během dětství v multikulturním Rakousku-Uhersku. „Chtěl bych v této době vytvořit ambientní dílo k zamyšlení,“ vyslovil choreograf přání během zkoušek přímo v Ostravě.
Národní divadlo moravskosleszské zachytilo Mahlerovy vzpomínky (zdroj: ČT24)
Bývalý šéf baletu Národního divadla Petr Zuska nazkoušel svůj autorský projekt s Dejvickým divadlem. Novinku nazval Terapie a roli terapeutky svěřil Kláře Melíškové. „Nejsem z těch, kteří by s herci chtěli dělat balet, to je úplný nesmysl. Ale myslím si, že je to jak pro ně, tak pro mě cesta do neprobádaných vod, a o čem jiném má divadlo být než o zkoušení nových věcí,“ uvedl Zuska. Terapie propojuje činohru s pohybem, hudbou a také poezií. Dialogy místy přecházejí ve verše Holana, Skácela nebo Čermákové a také Karla Kryla.
Dejvické divadlo zve na Terapii (zdroj: ČT24)
Dva středověcí učenci se sejdou na výroční hostině v Komorní scéně Aréna. Nová hra dramaturga a kmenového autora této scény Tomáše Vůjtka se vrací do období kostnického koncilu. „Ve své době patřili k těm nejlepším a pak se stali těmi, na které svět zapomněl. Proto název Ten druhý, protože ti druzí nikoho nezajímají,“ vysvětluje Vůjtek.
Satirický dialog o pravdě, životě a smrti vedou filozof a teolog Jeroným Pražský, který byl upálen stejně jako jeho přítel Jan Hus, a humanista Gianfrancesco Poggio Bracciolinio. „Je to rekonstrukce jakéhosi politického procesu. Hra o smyslu českých dějin a o tom, jak je reflektujeme,“ doplňuje Vůjtek. Historické osobnosti v divadelní fikci představí Martin Cisovský a Vojtěch Lipna.
Ten druhý je novinkou v Komorní scéně Aréna (zdroj: ČT24)
Paraguayský prales a Prahu počátku dvacátého století spojila nová inscenace Divadla Husa na provázku. Na příběhu cestovatele Alberta Vojtěcha Friče a indiána Čerwuiše vykresluje nejen střet dvou odlišných civilizací, ale i současnou krizi.
„Je to celé o hledání léku, jak zachránit kmen, a zároveň hledání léku, jak zachránit Evropu, protože ta se někam řítí a tam končí starý svět a začíná nový. A nikdo ani tenkrát nevěděl, jaký bude. Po sto letech jsme také v přelomu, mám pocit, že budeme muset také zaujmout nějaké stanovisko ke světu a nemůžeme se tvářit, že jsme na světě jenom sami,“ obává se režisér David Jařab. Friče hraje Dalibor Buš, indiána, jehož cestovatel dovezl s sebou do Evropy, Dominik Teleky.
Divadlo Husa na provázku chystá hru Čerwuiš (zdroj: ČT24)