Za zavřenými dveřmi divadel je poměrně rušno i přesto, že pro živé publikum hrát nesmí. Přesto vznikají nové inscenace. Divadla zkoušejí premiéry do šuplíku buď s výhledem, že je uvedou, jakmile se uvolní protipandemická opatření, anebo je rovnou řadí na program příští sezony. Do zákulisí některých zkoušek nahlédly alespoň kamery České televize.
Janáčkova opera Národního divadla Brno nastudovala operu Nabucco. Verdiho pojetí starozákonného příběhu o zajetí židovského národa babylonským králem zasadili brněnští divadelníci do futuristicky působící scény a kostýmů.
„V této opeře jde o střet dvou kultur a já nestraním ani jedné. Snažil jsem se postihnout příběh Nabucca jako člověka, který samozřejmě v úsilí za svým cílem vybudování své říše způsobí utrpení i ostatním. Ponaučení, které i pro mě z té inscenace vychází, že pokud činíme utrpení ostatním, jednou sami na sobě zakusíme, co to znamená,“ říká režisér Jiří Heřman. Role Nabucca se ujal barytonista Dalibor Jenis.
Museum Kampa na stejnojmenném pražském ostrově rozšířilo své aktivity už předloni o letní scénu. Tehdy na ní představilo osud mecenášky a zakladatelky muzea Medy Mládkové. V novém prázdninovém představení cílí na další osobnost spojenou s Kampou: Jana Wericha, který v tamním domě bydlel. „Na nebeské forbíně spolu vedou dialog mladý a starý Werich,“ prozradila producentka Daniela Sodomová.
„Jan Werich je pro nás určitá modla, naším úkolem bude přistoupit k němu s určitou hravostí a zdravou drzostí,“ očekává Vojtěch Kotek, který se v roli Wericha v mladším věku střídá s Janem Nedbalem. Postavu stárnoucího komika pak alternují Václav Kopta a Jan Vápeník. Za souseda měl Werich na Kampě nejprve Jiřího Voskovce a po jeho emigraci Vladimíra Holana. S básníkem se opět potkává v inscenaci Hadry, kosti, kůže, kterou uvádí nedaleké Švandovo divadlo.
Až děsivě aktuální je drama Doktorka, do něhož se pustila činohra Národního divadla Brno. Důležitou roli v něm hrají mediální senzace a zkreslené interpretace. Hlavní hrdinka, lékařka, čelí tlaku veřejnosti, protože odmítla pustit kněze k umírající dívce. Autorem je současný britský dramatik Robert Icke, ten adaptoval hru Arthura Schnitzlera z počátku dvacátého století.
„Je to v zásadě příběh pádu jedné výborné lékařky, která přecení svoje schopnosti a přecení i své kolegy a společnost, protože si myslí, že ji bude posuzovat na základě profesních kvalit,“ upřesňuje režisér Lukáš Brutovský. Zdá se ale, že mnohem důležitější je národní, rasová i sexuální identita. „Řeč je mocná zbraň a může se stát velmi toxickou,“ upozorňuje představitelka hlavní role Hana Tomáš Briešťanská.
Východočeské divadlo se přidalo ke scénám, které do svého repertoáru zařadily Žítkovské bohyně. Dramatizace bestselleru Kateřiny Tučkové se ujala režisérka Kateřina Dušková. Příběh pojednává o ženách z moravských Kopanic, které ovládaly magii. „Tyto schopnosti pro ně byly darem, ale i postižením,“ podotýká dramaturgyně Jana Uherová. Pardubická scéna Žítkovské bohyně už uvedla v on-line premiéře, na živé publikum ale ještě čeká.
Divadlo ABC sáhlo po adaptaci jednoho z nejúspěšnějších filmů Charlieho Chaplina. V Diktátorovi v roce 1940 parodoval stupiditu, zvrácenost a antisemitismus nacismu a jeho vůdců. Satira je postavená na záměně židovského holiče s vůdcem Adenoidem Hynkelem, jemuž je velmi podobný. Omylem se tak ocitne před rozvášněnými davy a má rozpoutat válku.
Divadelní inscenace v ABC vznikla v režii Martina Čičváka. Vychází z pečlivého studia původního filmu a vsází na komiku Filipa Březiny. Osvojit si musel i Chaplinovu nesmyslnou německou hatmatilku.
Norský choreograf Jo Strømgren připravil s baletním souborem Národního divadla moravskoslezského taneční fantazii Mahlerovy vzpomínky. „Obecně nejsou ani tak o Mahlerovi, nemám rád dokumenty, ale o vzpomínkách jako takových. Dlouhý řetěz obrazů bez příběhu, bez logiky,“ popisuje Strømgren, který je zároveň autorem scény a vizuálních efektů.
Inspirovat se nechal Mahelrovými písněmi i tím, co skladatel slyšel kolem sebe během dětství v multikulturním Rakousku-Uhersku. „Chtěl bych v této době vytvořit ambientní dílo k zamyšlení,“ vyslovil choreograf přání během zkoušek přímo v Ostravě.
Bývalý šéf baletu Národního divadla Petr Zuska nazkoušel svůj autorský projekt s Dejvickým divadlem. Novinku nazval Terapie a roli terapeutky svěřil Kláře Melíškové. „Nejsem z těch, kteří by s herci chtěli dělat balet, to je úplný nesmysl. Ale myslím si, že je to jak pro ně, tak pro mě cesta do neprobádaných vod, a o čem jiném má divadlo být než o zkoušení nových věcí,“ uvedl Zuska. Terapie propojuje činohru s pohybem, hudbou a také poezií. Dialogy místy přecházejí ve verše Holana, Skácela nebo Čermákové a také Karla Kryla.
Dva středověcí učenci se sejdou na výroční hostině v Komorní scéně Aréna. Nová hra dramaturga a kmenového autora této scény Tomáše Vůjtka se vrací do období kostnického koncilu. „Ve své době patřili k těm nejlepším a pak se stali těmi, na které svět zapomněl. Proto název Ten druhý, protože ti druzí nikoho nezajímají,“ vysvětluje Vůjtek.
Satirický dialog o pravdě, životě a smrti vedou filozof a teolog Jeroným Pražský, který byl upálen stejně jako jeho přítel Jan Hus, a humanista Gianfrancesco Poggio Bracciolinio. „Je to rekonstrukce jakéhosi politického procesu. Hra o smyslu českých dějin a o tom, jak je reflektujeme,“ doplňuje Vůjtek. Historické osobnosti v divadelní fikci představí Martin Cisovský a Vojtěch Lipna.
Paraguayský prales a Prahu počátku dvacátého století spojila nová inscenace Divadla Husa na provázku. Na příběhu cestovatele Alberta Vojtěcha Friče a indiána Čerwuiše vykresluje nejen střet dvou odlišných civilizací, ale i současnou krizi.
„Je to celé o hledání léku, jak zachránit kmen, a zároveň hledání léku, jak zachránit Evropu, protože ta se někam řítí a tam končí starý svět a začíná nový. A nikdo ani tenkrát nevěděl, jaký bude. Po sto letech jsme také v přelomu, mám pocit, že budeme muset také zaujmout nějaké stanovisko ke světu a nemůžeme se tvářit, že jsme na světě jenom sami,“ obává se režisér David Jařab. Friče hraje Dalibor Buš, indiána, jehož cestovatel dovezl s sebou do Evropy, Dominik Teleky.
