Na začátku sedmdesátých let se na Západě objevila Octobriana. Undergroundová sovětská superhrdinka s rudou hvězdou na čele, která nadchla třeba Davida Bowieho. Ve skutečnosti šlo o mystifikaci, k níž československý emigrant zneužil kresby výtvarníků Zdeňka Buriana a Bohumila Konečného. Především druhý z nich na nechtěnou slávu své práce doplatil. Nyní se Octobriana představuje českých čtenářům, ovšem v současném zpracování Ondřeje Kavalíra a Marka Bergera.
Superstar se z Octobriany prakticky přes noc stala v roce 1971, kdy ve Velké Británii poprvé vyšel komiks Octobriana and the Russian Underground. Československý emigrant Petr Sadecký hrdinku, propojující politiku a pornografii, na Západě představil jako výtvor sovětské undergroundové skupiny a symbol odporu proti tamní oficiální kultuře. Konkrétně ji vydával za dílo skupiny Progresivní politická pornografie z Kyjeva.
Falešné přátelství
„Zlosyn a génius zároveň, kterému vlastní imaginace zatemnila mozek. Nikdy nedospělé dítě, mnohonásobný agent v emigraci, levičák v kapitalistickém exilu, osamělý člověk vědomě ničící přátelské svazky, muž se schopností přesvědčit ostatní o zjevných nesmyslech, jinými slovy postava přímo filmová,“ popsal Sadeckého, jehož mystifikaci před lety rozebral v knize, teoretik výtvarného umění Tomáš Pospiszyl.
Vnadná hrdinka s rudou hvězdou na čele vzbudila rozruch. Skuteční autoři původních kreseb – českoslovenští ilustrátoři Bohumil Konečný a Zdeněk Burian – přitom o osudu své tvorby v té době neměli tušení, Sadecký kresby do emigrace odvezl a následně je upravil bez jejich vědomí.
Octobriana je součástí autorsky i lidsky komplikovaného příběhu. Bohumil Konečný, přezdívaný Bimba, se zejména po válce prosadil jako autor řady reklamních plakátů, poutal na zboží značky Baťa nebo Jablonex. Ani výtvarné propagace pětiletek nezastřou jeho rukopis: tíhnutí k pin-up girls a scény vyjadřující akci a děj. Za svého mentora ho později označil třeba Kája Saudek.
V šedesátých letech ale kreslenou reklamu nahradily fotky a klesal i zájem o Konečného ilustrace. V té době za ním začal chodit na návštěvy Petr Sadecký, tehdy dospívající chlapec a obdivovatel ilustrátora, s nímž měl společnou oblibu dobrodružných příběhů.
Proč mlčí Foglar?
Pro Konečného byl prý Sadecký téměř adoptivním synem, úzké vazby mladíka pojily také se Zdeňkem Burianem (s nímž se Bimba přátelil), s jehož dcerou měl vážnou známost. Svou přesvědčivost, dá se říct až manipulátorství, dovedl Sadecký využít ve prospěch upozaďovaných spisovatelů, kteří patřili do okruhu dobrodružné literatury.
Například když v časopise Zlatý máj provokoval článkem nazvaným Proč mlčí Jaroslav Foglar?, a to v době, kdy autor Rychlých šípů a dalších chlapeckých příběhů nebyl zrovna soudruhům po chuti. Příspěvek vyvolal diskusi – i díky tomu, že Sadecký prý dopředu zajistil údajné čtenáře, kteří by redakci bombardovali příspěvky se stejným dotazem.
Podobně pozornost – to vše v době, kdy byl ještě teenager – obrátil k tvorbě kdysi populárního Otakara Batličky, na jehož povídky pro mládež pomalu padal prach. Batlička zemřel v koncentračním táboře, nemohl se tedy bránit „marketingu“, jímž Sadecký oživoval jeho popularitu. Vytvořil legendu o údajných dobrodružstvích, který mladý Batlička prožíval po celém světě a pak zpracoval do svých literárních příběhů.
Amazona jako ženský James Bond
Buriana i Konečného navštěvoval mladý obdivovatel u nich doma, a když zvláště Bimba pocítil úbytek práce, přišel s návrhem, jestli by nechtěli nakreslit komiks podle jeho nápadu. Sadecký by dílko zkusil v cizině, kde měl kontakty.
„Kdesi ve Švédsku byla vypsaná soutěž pro komiksové autory. Sadecký vymyslel komiksovou postavu s názvem Amazona, což byl v jeho pohledu jakýsi ženský James Bond, která procházela nejrůznějšími absurdními situacemi a historkami po celém světě,“ upřesnil Pospiszyl v příspěvku Karla Vrány pro Reportéry ČT.
Konečný se pustil do kreslení bojovnice proti civilizaci Amazoně, Burian dodal návrhy obálek. Sadecký si hotové materiály odnášel – a zmizely s ním, když v roce 1967 zůstal v západním Německu v emigraci. Část kreseb pod cizím jménem prodal německému Nakladatelství Karla Maye.
Nepomohl ani propagandistický dokument
Když Konečný zjistil, že jeho tvorba vychází na Západě, kromě šoku z nečekané zrady si také uvědomil, že se jeho spojení s Octobrianou může obrátit proti němu. Psal československým úřadům i do Německa vysvětlení, že je sice autorem kreseb, ovšem ty mu byly zcizeny.
Popel na hlavu s patřičným odsouzením viníka si sypal i v propagandistickém dokumentárním filmu Skandál s Amazonou. „To je děsné. To je strašné. To je ničema, to nemá obdobu,“ komentoval Sadeckého bezostyšné využití Amazony jako Octobriany.
Výtvarníkovy obavy nebyly liché. „Vkus nevkus, kýč nekýč. A jakápak socialistická morálka, jen když to sype a na kontech budou místo korun marky, libry nebo dolary,“ obviňuje ho jeden dokument. Konečný víceméně posloužil jako obětní beránek. Nechtěné zapletení do znevažování sovětského symbolu prakticky znamenalo konec jeho kariéry, nakladatelství se se zakázkami na ilustrace přestaly ozývat. A až na občasná zadání, z nichž si nemohl příliš vybírat, zemřel nedlouho po sametové revoluci v uměleckém pozapomnění.
Zdeněk Burian, zavedený ilustrátor paleontologických rekonstrukcí, vyvázl lépe. „Byl v pozici, kdy ho těžko šlo nějak zakázat nebo úplně odstavit z veřejného života. Tam na něj to mělo dopad spíš osobní a psychický, protože Burian byl, alespoň podle toho, co vím, poměrně křehká osobnost,“ podotkl v Reportérech ČT Pospiszyl.
Předstíral dobrodružný život
Podle teoretika bylo u Petra Sadeckého od raného věku zjevné, že je velmi inteligentní a výmluvný. Studoval FAMU a na rozdíl od mnohých spolužáků, kteří svůj zájem obraceli k evropské, potažmo západní kinematografii, on se zajímal o sovětský film. Tyto znalosti mohl při své mystifikaci s Octobrianou dobře zužitkovat.
Skutečnost si upravoval i v emigraci. Svým známým v Československu posílal dopisy s fotografiemi dokumentujícími návštěvy nejrůznějších exotických zemí. Ve skutečnosti ale třeba seděl pár desítek kilometrů od československých hranic.
„V těch dopisech byl nezávislým bohatým mužem, který prožívá mnohá dobrodružství po celém světě, brázdí oceány, setkává se s domorodci a žije život, který jako by vypadl z nějaké dobrodružné knížky, kterou ilustroval Zdeněk Burian,“ všímá si Pospiszyl. Psal také Bohumilu Konečnému, ten ale psaní někdejšího přítele nechával bez odpovědi.
Sadecký pobyl sice chvíli ve Spojených státech, nicméně nepodařilo se mu tam uchytit a po návratu do Německa propadl alkoholu. Jeho život zkrátil zhoubný nádor na mozku, zemřel v roce 1991, aniž by svou rodnou zemi ještě navštívil. Jan Hosnedl, který zviditelňuje odkaz Bohumila Konečného, v článku pro Reflex uvedl, že věci z mystifikátorova bytu údajně skončily na skládce, zřejmě tedy včetně originálu komiksu Amazona.
Film Bowieho, tetování Idola
Zatímco komunisté se snažili v Československé televizi lež o Octobrianě vyvrátit propagandistickým filmem, údajná undergroundová sovětská hrdinka si už na Západě žila vlastním životem. Sadecký tvrdil, že dílo disidentů vyvezl sám ze Sovětského svazu. O autenticitě – alespoň první týden, než s odhalením podvrhu přišel časopis Stern – nikdo nepochyboval.
O Octobrianě se psalo v novinách, mluvilo v televizi. David Bowie chtěl natočit film s Amandou Leerovou v hlavní roli, Bryan Talbot postavu superhrdiny s rudou hvězdou použil do komiksu Dobrodružství Luthera Arkwrighta a punkrockový zpěvák Billy Idol si ji nechal vytetovat na paži. „Bylo to něco, co zapadalo do psychedelické atmosféry raných sedmdesátých let,“ míní Tomáš Pospiszyl.
Nová Octobriana jinak pohlíží na svět i na sex
Ale ani poté Octobriana úplně nezmizela, i díky nevyjasněným autorským právům. Před dvěma dekádami se například objevila ve finském krátkém filmu Octobriana a Leninův prst. Nyní se jako komiksová hrdinka vrací v knize Marka Bergera a Ondřeje Kavalíra.
Tvůrci komiksu prý chtějí nahlédnout původní mýtus perspektivou jednadvacátého století. Týká se to i vyzývavé sexuálnosti někdejší Octobriany. „V našem podání má ten sexuální nádech spíš temnější podtóny. Víc tematizujeme například sexuální násilí, sex jako akt dominance. Hledali jsme způsob, jak tam téma sexu dostat trošku jinak než pouze erotické eskapády. Tohle není ženská obdoba Jamese Bonda, i když na Bonda se taky odkazujeme,“ upřesnil Berger.
Původní Octobriana, žena s parametry sexsymbolu a nadpřirozenými schopnostmi, napravovala ve stalinistickém Sovětském svazu nešvary komunismu. Sadecký ji představoval jako ochránkyni pravých ideálů říjnové revoluce. V nové Octobrianě odkazy na Amazonu ani její upravenou verzi nechybí, autoři se nicméně i vizuálně vydali vlastní cestou.
„Vizuální styl se výrazně liší, je zjednodušený, grafičtější. Pomohlo mi, že jsem původně plánoval animovaný seriál,“ podotkl Marek Berger. V době vrcholící studené války slouží Octobriana jako elitní agentka Kremlu, přičemž svět se nachází na pokraji jaderné apokalypsy. Superhrdinka se v novém příběhu snaží zjistit, kým vlastně je, jak mimo jiné symbolizuje pukající rudá hvězda na jejím čele.
