Obyčejní lidé hledají vztahy mezi českou a čínskou historií

Divadlo Archa má za sebou první premiéru roku. Inscenace Obyčejní lidé vznikla díky unikátní spolupráci mezi českými tvůrci a čínským nezávislým souborem Living Dance Studio z Pekingu. Představení kombinuje principy dokumentárního divadla a tance. Na pozadí dějin Česka i Číny přináší autentické životní příběhy jejich obyvatel.

„V době, kdy se u nás prosazuje obraz Číny jako bohatého zachránce naší ekonomiky, kdy je vedení našeho státu ochotno při státní návštěvě ověsit Prahu čínskými vlajkami a hrát komedii s hesly, praporky a mávátky, se ptáme: Jací lidé skutečně v Číně žijí? Co s nimi máme společného?“ říká o východiscích představení ředitel Divadla Archa Ondřej Hrab.

Svobodný rokenrol

Inscenace porovnává reálné příběhy lidí v obou zemích a sleduje mezníky v jejich historii. Jsou to příběhy plné tragických událostí, velkých nadějí i falešných očekávání. „Rok 1989 byl důležitý pro obě země. Je známo, že pro každou z nich v jiném smyslu. Osobní příběhy, které se ke každému roku váží, vytváří zcela nový rozměr, hloubku, odhalují tajemství, která by jinak zůstala skrytá,“ říká režisérka Jana Svobodová.

Obyčejní lidé tančí mezi Českem a Čínou (zdroj: ČT24)

Mezi devíti protagonisty se na scéně objeví třeba dělník Vladimír, který v době komunismu miloval rokenrol a neváhal se nechat tehdejší policií opakovaně vyvádět z tanečních zábav, neboť podle režimu propagoval zakázaný tanec. Pro Vladimíra byl ale symbolem svobody. „Je to postavené na mém příběhu. Paní režisérka mě vyzpovídala v životopise úplně natvrdo, na dno, všechno o mně ví,“ říká Vladimír Tůma.

„Ekonomika v Číně je dobrá, ale lidé ztratili rozum. Chtějí jen peníze“

Choreografka a tanečnice Wen Hui se po studiích měla stát primabalerínou čínského propagandistického baletu. Mládí prožila v době studentských protestů a velkých nadějí, které se nenaplnily. Tehdy si zachránila život, ale traumatu se dodnes nemůže zbavit. V devadesátých letech založila první nezávislý taneční soubor v Číně Living Dance Studio.

„Myslím, že z těchto osobních příběhů si může české publikum sestavit obrázek o čínské společnosti,“ říká Wen Hui. „Ekonomika v Číně je dobrá, ale lidé ztratili rozum. Chtějí jenom vydělávat. Jen peníze, peníze, peníze. Měli by se starat také o jiné věci,“ pokračuje tanečnice.

Tým pod vedením Jany Svobodové a Wen Hui připravoval inscenaci přes rok a půl. „Každý z nás přináší svůj pravdivý příběh a společně ho zpracováváme tak, aby oslovil diváky. Nezajímá nás dělat krásné divadlo s ladnými pohyby, soustředíme se na společnost, historii, sociální otázky a společenské jevy,“ shrnula režijní přístup Wen Hui. 

Vydáno pod