Pořád se babrám z blbé nálady, přiznává „zpívající básník“ Jan Burian v Interview ČT24. A ostatním radí to samé. I když se doba nezdá snadná, jiná není k mání. Naději vidí také pro politiku a demokracii, které se podle něho Česko pořád ještě učí. Upozorňuje, že zapomínat by se ale nemělo ani na kulturu, ta totiž dává lidem nutnou sebereflexi, a bez ní, obává se, „zblbnete“.
O Janu Burianovi se mluví především jako o písníčkáři, výraz „písničkáři“ ale podle jeho mínění už dnes ztratil hodnotu, za výstižnější prý považuje označení „zpívající básník“. Talent podědil, patří do umělecké rodiny, která má pokračovatele i v Burianových dětech. „Půlku života jsem byl syn E. F. Buriana a teď půlku života budu tatínek Kapitána Demo,“ shrnul lakonicky část genetické výbavy rodu Burianů.
I když je spojen hlavně s hudbou, televizní diváci si ho vybaví mimo jiné i jako průvodce pořadu Burianův den žen. Zpovídané ženy, ať už to byly zpěvačky, političky nebo třeba bezdomovkyně, nijak nešetřil.
„Ptali jsme se, proč dělají to, co dělají, právě tím způsobem, kterým to dělají. A zjistili jsme, že je to v Česku nevhodná otázka,“ poznamenává k pořadu. „Člověk, který vydává desky nebo cvičí nebo má nějaký medaile, může klidně říct: Já dělám tohle takhle, a když se vám to nelíbí, tak si trhněte nohou. Klidně vydržím, když mi takhle odpoví, ale on nevydrží ty otázky. To je daleko horší.“
Kultura je sebereflexe
On sám prý „píše tak, jak nejlíp to umí“. Posouzení kvality textu považuje za emocionální záležitost. „Když si ho přečtete, tak na vás nějak zapůsobí. Cítíte z toho poctivost autora. A to se dá docela dobře poznat, když si přečtete pár textů od Jiřího Smrže, Jiřího Suchého nebo Vladimíra Merty. Pro ně vyjadřování písničkami znamenalo postoj ke světu. A srovnáte je s texty od lidí, kteří to dělají proto, aby prodali desky – to pak vidíte, kde je opravdová kultura a kde brak. Ale to bylo vždycky,“ nepochybuje.
Bohužel ani nejvyšší činitelé si podle něho ne vždy uvědomují, že kultura nerovná se zábava, ale že nabízí také potřebnou sebereflexi. „Kultura není, že by se měli popadat za břicha a říkat si, jak si to hezky u toho piva užili, ale díky kultuře můžou přemýšlet, jestli to, co v životě dělají, dělají správně,“ vysvětluje. „Kultura nás má inspirovat, abychom o sobě přemýšleli, hodnotili svět, sráželi se s ním v každodenních konfliktech. Když tohle kultura lidem nedává, tak jsou pak chudí duchem,“ obává se.
Učíme se ještě politiku i demokracii
Opravit by si, míní, měli mnozí i náhled na politiku. Sama politika není „svinstvo“, problém vězí v lidech. Českou politickou scénu nicméně Burian nevidí beznadějně. „Doufám, že brzy zmizí celá ta garnitura a že se objeví lidi, kteří budou brát politiku jako řemeslo, ne jako možnost získat osobní moc nebo udělat kšeft,“ přeje si.
Politiku se podle Buriana pořád ještě učíme, stejně se i po třiceti letech učíme demokracii. Nic lepšího ale k dispozici nemáme, dodává. „Můj oblíbený dánský komik, který se stal poslancem, říkal, že demokracie je strašná, i idioti mají volební právo, ale diktatura je ještě horší, tam idioti rovnou vládnou,“ vysvětluje. „Musíme být trpěliví. Mně hrozně vadí, že lidi už ztrácení sílu a trpělivost. To je přece na nás,“ upozorňuje. I v souvislosti se současnou situací.
Největší nepřátele máme v sobě
Podle písničkáře nemá nikdo tolik času, aby mohl „několik let skuhrat doma, že nic není možné“, místo aby hledal možnosti. „Jsme takový podivný národ, který si pořád stěžuje na všechno. Na to, že náš největší nepřítel je jaro, léto, podzim, zima. Ono to tak není. Největší nepřátele máme v sobě,“ říká.
S odkazem na pandemii zároveň dodává: „Ale je to také otázka toho, jak kdo vlastně tu situaci řídí. A my ji tady řídíme blbě, tak že se chováme blbě a vzniká z toho krize. Přesto mám pocit, že člověk tomu nemá podléhat.“ Čas, kdy nemůže koncertovat a cestovat, využil prý k napsání knížky a nových písniček, na YouTube připravil několikaminutové příspěvky ze svého bytu.
„Každá doba, pokud jste umělec, je pro vás inspirativní a já si na tu dobu nestěžuju. Už jsem jednou někde napsal, že člověk má mít rád svoji dobu, protože jinou už mít nebude. Prostě je to i na vás, co si z ní vezmete,“ nepochybuje.
