Skladatel Wolfgang Amadeus Mozart pobýval v Praze celkem pětkrát, poprvé v lednu 1787, kdy 20. ledna osobně dirigoval v Nosticově divadle (nyní Stavovské) svou operu Figarova svatba. Ve Vídni diváci tuto operu neocenili, ale Pražané byli nadšení, árie z Figara si zpívalo a pískalo celé město a mistr si pochvaloval: „Moji Pražané mi rozumějí.“
Jeho Pražané Mozartovi rozumějí už 230 let. Do Čech odjel ze "snobské" Vídně
Mozartovi bylo tehdy jedenatřicet let. Po neúspěchu ve Vídni skladatele velmi potěšily zprávy o skvělém přijetí Figarovy svatby v Praze. A tak velmi rád přijal pozvání a přijel. Pražské publikum jej přijalo velice vřele. Na skladatelovu počest byl pořádán ples a mladý skladatel byl zván do nejvyšší společnosti. Kromě provedení Figarovy svatby v Nosticově divadle navíc o den dříve dirigoval na stejné scéně také premiéru své nové Symfonie D dur, která je od té doby zvaná Pražská.
„Pro snobské vídeňské publikum byla opera těžko přijatelná“
„Opera ve Vídni byla zábavou pro VIP společnost, pro dvůr a šlechtu. Zatímco u nás od dvacátých let osmnáctého století existovala veřejná scéna, na které se hrály italské opery. Ve Vídni to šlo do snobských hodnot, ale u nás byla opera běžná věc,“ vysvětluje Mozartův pražský triumf skladatel a hudební publicista Lukáš Hurník.
Lukáš Hurník: Vídeň byla pro Mozartovu operu příliš snobská (zdroj: ČT24)
„Dobrou cenovou politikou se do divadel dostali lidé, kteří najednou měli k dispozici skvělou italskou operu. Pro snobštější vídeňské publikum byla Mozartova složitá a objevná opera těžko přijatelná,“ dodává.
Mozart se pak z vděčnosti rozhodl pro Prahu složit operu Don Giovanni a její premiéru v témže roce (29. října) opět dirigoval osobně. Další premiéra Mozartovy opery La clemenza di Tito (později se hrála pod názvem Titus) se odehrála 6. září 1791 na počest korunovace císaře Leopolda II. českým králem. Tato opera však nedosáhla úspěchu předchozích kusů.
Při odjezdu z Prahy v polovině září 1791 Mozart slzel, s českou metropolí se tehdy loučil navždy. Za tři měsíce Mozart ve Vídni zemřel, opuštěn a chudý, jeho ostatky byly pochovány do společné šachty nemajetného obyvatelstva. Pražané již 14. prosince uspořádali na jeho počest velkou pamětní tryznu v chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně.
Figarova svatba se na prknech Stavovského divadla stále zpívá. Do léta je na programu hned deset představení. V současném nastudování režiséra Josefa Průdka exceluje špička mladé pěvecké generace, Kateřina Kněžíková, Marie Fajtová, Adam Plachetka, Jiří Hájek a další.