Umělci Marcel Duchamp, Fernand Léger nebo český František Kupka se zkraje dvacátého století usadili na pařížském předměstí Puteaux. Ze společných diskusí vzešel impuls, který nakonec obrátil na hlavu pravidla tehdejšího akademického umění. Klíčové období nyní mapuje pražské Muzeum Kampa. Zhruba šest desítek děl pochází z velké části z proslulé pařížské galerie Centre Georges Pompidou.
František Kupka a Marcel Duchamp se po letech setkali na Kampě
Kupka a Duchamp se znovu setkali na Kampě (zdroj: ČT24)
Výstava nazvaná Ateliérová sousedství, která byla slavnostně otevřena v pátek u příležitosti 98. narozenin zakladatelky Muzea Kampa a osobní přítelkyně Františka Kupky Medy Mládkové, potrvá do 9. ledna.
Abstrakce a kubismus
V expozici je například model Kubistického domu, architektonická instalace vytvořená pro Podzimní salon v roce 1912 v Paříži, který představil kubistickou vizi architektury. Fasádu Kubistického domu navrhl Raymond Duchamp-Villon, francouzský sochař a bratr slavného Marcela. Avantgardní řešení svou odvahou a čistotou inspirovalo moderní design.
Na témže salonu také byla poprvé vystavena Kupkova Amorfa – Teplá chromatika, která je dnes ve sbírkách Muzea Kampa. Spolu s Amorfou – Dvoubarevnou fugou, již vlastní Národní galerie v Praze, jsou považovány za jedny z prvních abstraktních maleb vůbec.
Bratrstvo průkopníků
Počátky spolupráce skupiny z Puteaux, dané zejména diskusemi a společným setkáváním, spadají do roku 1911 do ateliéru Jacquesa Villona, kde se scházeli Albert Gleizes, Francis Picabia, Roger de La Fresnaye, Fernand Léger, Jean Metzinger, František Kupka, ale i literáti, například básník Guillaume Apollinaire. Ke směru se přidali i oba bratři Jacquesa Villona, sochař Raymond Duchamp-Villon a Marcel Duchamp.
„Nešlo jen o přátelství, takřka bratrství, které tyto umělce po dlouhá léta spojovalo. Společné jim bylo jejich bádání na poli umění. Kupka se brzy stal průkopníkem abstrakce, Raymond Duchamp-Villon zkoumal možnosti sochařství, jeho bratr Jacques pak malby a Marcel Duchamp pak zasadil toto vznikající umění dvacátého století do filozofického rámce,“ doplňuje Brigitte Lealová, kurátorka galerie Centre Georges Pompidou.
Každý šel svou cestou za společným ideálem, který je spojoval, a to snaha převrátit pravidla tehdejšího akademického umění.
Jednotliví autoři nebyli nijak závislí na jednom určitém směru, spíše různě přetvářeli a modifikovali tehdy se rodící principy moderního umění. Řada členů skupiny z Puteaux vytvořila sdružení Section d'Or (Zlatý řez). S nimi nakonec vystavoval i František Kupka.
„Výstava mimo jiné ukazuje Kupku jako autora, který stál v centru tehdejšího dění,“ upozorňuje Brigitte Lealová. Pro Kupku, o generaci staršího, než byli ostatní sousedé z Puteaux, byla komunita zásadní jako impuls, aby se nenechal svazovat tehdejšími konvencemi a soustředil se zcela na práci na vlastním výtvarném vyjádření.
Nejvlivnější pisoár
Patrně nejvýraznější postavou skupiny se stal malíř a teoretik umění Marcel Duchamp. Jeho slavný pisoár, který roku 1917 vystavil v galerii pod názvem Fontána, bývá označován za nejvlivnější umělecké dílo dvacátého století. Další z jeho známých prací je dadaistická Mona Lisa s knírkem, který její tajuplný úsměv učinil ještě záhadnějším.
S instalacemi takzvaných ready made (hotových objektů) se Duchamp zařadil mezi předchůdce konceptuálního umění. Jeho intelektuální provokace, které měly velmi silný ohlas mezi uměleckými teoretiky, znovu a radikálně položily otázku, kde začíná a končí umění.