Česko má nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, čtvrté nejnižší zadlužení, agentura Moody's zlepšila výhled ratingu Česka. Vláda počítá s tím, že veřejné finance budou po celé příští čtyři roky přebytkové. Ekonomika už několik let roste a podle posledních čísel Česko vyrovnává krok se státy jako je Izrael, Španělsko, Itálie nebo Nový Zéland. Připomíná to dobu před více než deseti lety, než přišla hospodářská recese. Nehrozí něco podobného i nyní? Odborníků jsme se zeptali v pořadu ČT Události, komentáře.
Slunečno, bezvětří až dusno a bouřka v nedohlednu. Takové „počasí“ v přeneseném slova smyslu už v Česku panovalo před jedenácti lety, na jaře 2007 české hospodářství rostlo o mnoho procent. Tuzemská ekonomika si tehdy za první tři měsíce roku 2007 polepšila o 6,1 procenta a držela tempo z předchozích čtvrtletí. Firmám se dařilo a lidé utráceli. Centrální banka tehdy odhadovala i nadále růst české ekonomiky až o 6,5 procenta. V roce 2009 se ale propadla o více než čtyři procenta. Státní rozpočet 2009 skončil potom schodkem skoro 200 miliard.
Nabízí se otázka, zda tu i nyní nejsou známky toho, že zlaté časy českého hospodářství můžou skončit. „Je to tak, že české ekonomice se daří. Nestrašil bych rokem 2008,“ řekl v pořadu ČT Události, komentáře prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý.
„Z hlediska spotřeby domácností už jsme měli to nejhojnější období za sebou, spotřeba domácností zcela určitě pomohla v minulých dvou letech k tomu, že celkový výsledek růstu HDP byl přesvědčivý,“ uvedl ekonom Petr Zahradník.
„Jsme jednou z nejotevřenějších ekonomik na světě, bohatneme díky Evropě, díky přístupu na vnitřní trh. Samozřejmě jsou tu nějaké signály, jako je index nákupních manažerů, který vykazuje jisté prvky nervozity,“ řekl viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar.
Česko je podle výzkumu společnost Allianz makroekonomicky nejstabilnější zemí Evropské unie, tudíž jen tak něco jím neotřese. Jenže, co když otřes přijde z vnějšku, jako tomu ostatně bylo v roce 2008. „Samozřejmě, že můžeme inkasovat některé vnější šoky, neočekávám, že ten vnější šok bude tak závažný,“ dodal.
Co se stane, až Německo „kýchne“?
Jenomže v sousedním Německu, na kterém je česká ekonomika enormně závislá, pět měsíců po sobě klesá index podnikatelské nálady. „Německo proběhlo krizí velmi se ctí, bylo jedinou zemí, která i v době krize vytvářela nová pracovní místa na rozdíl od České republiky, která si ještě v letech 2012 a 13 vybrala oddechový čas v podobě druhé recese. Jinými slovy, máme ještě v uvozovkách nárok na to nějakou dobu růst a německé zpomalování by nám v tomto nemělo fatálním způsobem bránit,“ vysvětluje Zahradník.
Některé zneklidňující věci se však dějí i v Česku. Rostou ceny bydlení, nahoru se po dlouhé době šplhají ceny ropy. Obojí může zatížit rozpočty domácností i firem. Navíc rostou české mzdy a nezaměstnanost prakticky vymizela.
„Myslím si, že se česká ekonomika nepřehřívá. Jistě, že na tom nemovitostním trhu jsou spekulace, které trošku tlačí místy ty ceny hodně nahoru, ale uvědomme si, my máme jednu z nejdelších schvalovacích dob na výstavby především nových bytů na světě. To znamená u nás je nahromaděná poptávka, u nás se dlouho nestavělo, stavění se rozbíhá velmi pomalu,“ uvedl k tomu Dlouhý.
Firmy brzdí nedostatek lidí a vysoké mzdy
Do problémů se kvůli ekonomickému boomu dostávají i české firmy. Paradoxně z nedostatku lidí a přemíry zakázek. „Nemůžeme konjunkturu využít naplno, protože nemáme lidi, jsme pokutováni svými odběrateli za to, že nedodáváme včas, nedodáváme v požadovaném množství a tak dále,“ uvedl viceprezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky Špicar s tím, že problémem pro firmy mohou být třeba i rostoucí úrokové sazby a silná koruna.
„Růst mezd i ekonomiky bude zcela jistě pokračovat. Ale tak jako si myslím, že ekonomika neporoste tak závratným tempem, jako jsme tomu byli svědky v minulém roce, tak si zároveň myslím, že tak ani neporostou platy, ale samozřejmě tlak na růst platů tady bude a tím hlavním důvodem je nedostatek zaměstnanců na trhu práce,“ řekl také Špicar.
„Jsem přesvědčen o tom, že stav, kdy počet uchazečů je vyšší než počet registrovaných nezaměstnaných, je prostě nenormální a dříve nebo později se dostaneme do jakési rozumnější nebo vyváženější situace,“ dodal.
Hrozbou je stěhování výroby na východ
„Pokud bude naplněn, řekněme, osmi nebo sedmiprocentní růst mezd i v budoucnosti, tak si myslím, že s ohledem na stav trhu práce v Česku se opravdu začneme velmi přibližovat mzdové úrovni minimálně té méně placené části populace v západní Evropě,“ řekl ekonom Zahradník s tím, že začátkem devadesátých let byl podíl německé a české mzdy zhruba 1 ku 12. „Nyní jsme někde na úrovni jedné ku třem a tento vývoj bude zcela určitě pokračovat,“ dodal.
To je však dobré jen do té chvíle, než začnou podniky stěhovat výrobu na východ. „To je obrovské riziko, a záleží, jestli během pěti let splníme domácí úkol, že posuneme naši ekonomiku v tom globálním nabídkovém a cenovém řetězci výše, kde budeme více u nás generovat naší domácí hodnoty na základě našich prostředků do vědy, do výzkumu, do inovací. To je to největší riziko, které vidím, které vnímám daleko citlivěji, protože potom se ukáže, že konvergence, naše přibližování standardu nejvyspělejších zemí se může znovu zastavit,“ řekl Dlouhý.
Podle Špicara by měl i stát využít ekonomické prosperity k prosazení důležitých reforem, které se podle něj u nás 30 let odkládají. A podle Zahradníka stát „zaspal“ také v oblasti infrastruktury. „Země, která je blízko středu geografického Evropské unie, má nějakých pět nebo šest dálničních přechodů se svými sousedy, vysokorychlostní železnice je v nedohlednu a někdy za patnáct nebo dvacet let budeme doufat, jestli se kopne do země,“ řekl.
