Praha – Na prahu nového období, kdy Brusel rozdělí své štědré dotace, slaví Česká republika desáté výročí vstupu do Evropské unie. Právě unijní peníze jsou potom jedním z významných aspektů našeho členství. Minulé období ovšem poznamenaly pochybnosti, nakolik jsou Češi schopní nabízenou pomoc efektivně využít. Mohli jsme sice získat 800 miliard korun, dosud se ale vyčerpaly jen dvě třetiny. V příštím období do roku 2020 je pro nás připraveno 600 miliard. Co udělá vláda pro to, abychom s nimi naložili lépe?
Evropské dotace – budují se díky nim silnice, staví cyklostezky, čističky odpadních vod či rekonstruují historické památky. Tento týden schválila vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD) Dohodu o partnerství, tedy „jízdní řád“ pro čerpání eurofondů na dalších sedm let.
„Česká republika si tímto dokumentem jasně definovala hlavní oblasti, které chce financovat z evropských zdrojů. Takto naplánované investice do infrastruktury, výzkumu a vývoje, životního prostředí nebo energetické účinnosti pomohou zvýšit konkurenceschopnost firem a zlepší kvalitu života,“ doufá ministryně pro místní rozvoj Věra Jourová (ANO).
Evropská unie vyčlenila pro příští sedmileté programovací období na kohezní politiku celkem 325 miliard eur – tento balík si mezi sebou rozdělí členské státy. Na Českou republiku připadá částka 21,6 miliardy eur (necelých 600 miliard korun), která je v přepočtu na jednoho obyvatele čtvrtá nejvyšší v celé osmadvacítce.
Proč vlastně Unie přerozděluje mezi svými členy tak obrovské prostředky? Dotace jsou praktickým nástrojem politiky soudržnosti, podle které by měly bohatší státy evropského celku pomáhat těm chudším, aby dosáhly vyšší hospodářské a sociální úrovně. Například tím, že vybudují dopravní infrastrukturu, vytvoří pracovní místa, zkvalitní své životní prostředí nebo zajistí lepší vzdělávání. Podporovány jsou regiony, jejichž HDP na obyvatele nepřesahuje 75 procent průměru EU – v rámci Česka toto kritérium splňují všechny kraje kromě Prahy.
V minulosti ovšem Česko ani zdaleka nestihlo využít všechny peníze, které mu byly přiděleny. Na pomyslném žebříčku členských státu obsadilo dokonce poslední místo; dosud vyčerpalo pouze 66 procent alokovaných zdrojů (zhruba 527 miliard z celkových 802 miliard korun). Jen v loňském roce v Bruselu uvízlo až deset miliard korun (za celou Unii to přitom bylo 16 miliard, takže Česko v objemu nevyužitých peněz jednoznačně vedlo). Letos podle premiéra Sobotky hrozí, že přijdeme o dalších 24 miliard (čtěte víc).
Za slabé čerpání peněz mohou podle kritiků špatně nastavená pravidla – složitá byrokracie a příliš vysoký počet programů, přes které se v období 2007 až 2013 o peníze žádalo (bylo jich konkrétně 26). I proto předchozí vláda zredukovala počet výzev na osm. Má to zajistit přehlednost a ulehčit zájemcům výběr oblasti, kde chtějí o peníze žádat.
- Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost
- Životní prostředí
- Doprava
- Integrovaný regionální operační program
- Výzkum, vývoj a vzdělávání
- Zaměstnanost
- Praha – pól růstu ČR
- Technická pomoc
Aktuální plán na období 2014 až 2020 nicméně ještě čeká na souhlas Evropské komise. Dohodu o partnerství musí eurokomisaři dostat na stůl nejpozději 22. dubna. Poté budou mít tři měsíce na vypracování připomínek a vyžádání dodatečných informací. V krajním případě může komise nařídit i revizi celého dokumentu. Pokud mu naopak dají zelenou, mohly by se první operační programy rozběhnout už letos. Nejvíc peněz zamíří do regionů, na rozvoj dopravní infrastruktury a podporu podnikání.
Ministryně Jourová, jejíž resort má problematiku eurodotací na starosti, slibuje, že celý systém bude jednodušší. A hlavně efektivnější. „Aby peníze dobře protékaly – bez bariér, bez komplikací a bez nějakých excesů,“ říká Jourová. Právě řada excesů totiž čerpání evropských peněz v minulosti provázela.
KOLIK JSME VYDĚLALI NA ČLENSTVÍ V EU?
V minulém roce Česká republika obdržela z unijního rozpočtu přes 125 miliard korun; přispěla do něj téměř 42 miliard korun. Byla tedy tzv. čistým příjemcem – z evropského rozpočtu získala víc, než do něj odvedla. V roce 2013 tento přebytek činil přes 84 miliard korun. Byl vůbec nejvyšší od vstupu do EU v roce 2004.
Za celou dobu našeho členství v evropském spolku (resp. od května 2004 do konce roku 2013) přiteklo do ČR více než 676 miliard korun. Do unijního rozpočtu jsme naopak odvedli necelých 343 miliard – celkově tak Česko získalo přes 333 miliardy korun. Většina peněz, které Česko z rozpočtu osmadvacítky získává, pochází právě z dotačních fondů.
Podrobná data najdete na webu ministerstva financí.
KTERÉ PROJEKTY BYLY FINANCOVÁNY Z EVROPSKÝCH PENĚZ?
Můžete se podívat na kompletní seznam příjemců nebo výběr několika projektů, které ministerstvo pro místní rozvoj prezentuje jako „příklady dobré praxe“.
Kontroverze kolem čerpání dotací se týkají hlavně takzvaných regionálních operačních programů (ROP). Jejich prostřednictvím se rozdělují peníze určené na rozvoj krajů. V celém Česku existuje sedm ROP, velké kauzy vypluly na povrch například v úřadech ROP Severozápad (Ústecký a Karlovarský kraj), Jihozápad (Jihočeský a Plzeňský kraj) nebo Střední Čechy (Středočeský kraj).
K nejznámějším případům machinací s evropskými dotacemi patří kauza bývalého ředitele úřadu ROP Severozápad Petra Kušnierze, který byl odsouzen na pět let nepodmíněně. Zapletl se někdejší středočeský hejtman David Rath, který je spolu s dalšími lidmi podezřelý ze zmanipulování zakázky na opravu buštěhradského zámku (čtěte víc).
Úřady regionálních operačních programů jsou formálně nezávislé, hlavní slovo v jejich personálním obsazení mají ale krajské politické reprezentace. Tento systém začal fungovat v roce 2007. Předtím se evropské dotace v krajích rozdělovaly v rámci Společného regionálního operačního programu, kde měli krajští politici spíše poradní hlas. Definitivní rozhodnutí o schválení projektů náleželo ministerstvu pro místní rozvoj.
Podle plánů vlády by rozdělování zdrojů krajům mělo být od roku 2014 opět pod přísnějším centrálním dohledem, jako tomu bylo před rokem 2007. Regionální operační programy tak nejspíš zaniknou.
