Muž si chtěl po více než deseti letech společného života osvojit partnerčina syna, avšak soudy mu nevyhověly. Zákon výslovně požaduje uzavření manželství. Případ se dostal až k Ústavnímu soudu, který v úterý zamítl stávající předpis změnit.
Ústavní soud: U nesezdaných párů není možné osvojit si partnerovo dítě
Právní úprava osvojení v někdejším zákoně o rodině neodporovala ústavnímu pořádku, Ústavní soud proto zamítl návrh směřující proti jedné části normy. Ta v podstatě znemožňovala osvojení partnerova dítěte, pokud šlo o nesezdaný pár. Ústavní soud se normou zabýval na základě stížnosti muže, který si chtěl po deseti letech společného života osvojit partnerčina syna.
Zákon o rodině uváděl, že osvojením zanikají vzájemná práva a povinnosti mezi dítětem a původní rodinou. Pro rodinu z Plzeňska tak vznikl problém: třináctiletý chlapec chtěl být osvojen novým partnerem své matky. Chtěl se jmenovat stejně jako zbytek rodiny včetně mladšího bratra a matčina druha sám považuje za otce. „Fakticky funguje jako otec a je pro něj velmi důležité ten faktický stav proměnit i do stavu právního. Celé to rodině to způsobuje těžkosti," uvedl advokát rodiny Petr Škvain.
Studio ČT24 o nálezu Ústavního soudu o osvojení (zdroj: ČT24)
Ze zákona by ale osvojení v praxi znamenalo, že pokud by si dítě partner osvojil, zanikla by formálně také právní vazba mezi dítětem a matkou. Původně totiž zákon řešil situaci, kdy osvojitelé přijímají zcela cizí dítě. Situaci, kdy je osvojitel partnerem biologického rodiče, zákon výslovně nepopisuje. Tato úprava se dostala i do nového občanského zákoníku.
Současná situace rodině přináší těžkosti v každodenním životě. Muž například nemá právo na informace o chlapcově zdravotním stavu. Ve škole by se jako zástupce dítěte musel prokazovat plnou mocí. Chlapec by po něm nemohl dědit. Muž by také nemohl automaticky převzít péči o partnerčina syna, kdyby se něco stalo s matkou.
Svatba v zájmu dítěte
V konkrétní kauze by problémy vyřešil sňatek matky s novým partnerem. Aktéři případu, který původně řešily plzeňské soudy, se však vzít nechtěli. Sňatek je podle nich právem, nikoliv povinností. Proto se rozhodli bojovat soudní cestou.
Ústavní soudci ale považují požadavek na sňatek partnerů za legitimní a v zájmu dítěte, normu proto neshledali jako protiústavní. Případnou změnou by se po důkladné společenské a odborné diskusi měli zabývat zákonodárci, soudu to nepřísluší, uvedl soudce zpravodaj Tomáš Lichovník.
Podle Lichovníka existují možnosti, jak usnadnit soužití i bez osvojení. Například lze požádat druhého z biologických rodičů o souhlas se změnou příjmení dítěte, a scelit tak rodinu alespoň podle příjmení. "Nedojde-li k dohodě, může takový souhlas nahradit i soud," řekl Lichovník.
S nálezem nesouhlasili soudci Vladimír Sládeček, Radovan Suchánek a Kateřina Šimáčková. „Právní úprava nijak nereflektuje, že některá nesezdaná soužití mohou být mnohem stabilnější než některá manželství," napsala v odlišném stanovisku Šimáčková. Justice by podle ní měla mít možnost zohlednit konkrétní situaci, kdy osvojení nesezdaným partnerem je skutečně v nejlepším zájmu dítěte.