Praha - Na Pražském hradě zavlály husitské vlajky. Prezident Miloš Zeman tak zahájil připomínku 600. výročí upálení církevního reformátora mistra Jana Husa. Stejným způsobem uctil památku Husa v roce 1925 i tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Vyvolal tím však diplomatický konflikt s Vatikánem. Prapory s kalichem na Hradě zůstanou do státního svátku 6. července.
Dvě husitské vlajky Hrad vyvěsil společně se třemi českými na balkonu na třetím nádvoří, ze kterého v minulosti mluvili prezidenti. „Je to sice drobnost, já v tom ale spatřuju symbolickou důležitost, protože nad Hradem vlaje historicky pouze prezidentská standarta,“ poznamenal hradní protokolář Jindřich Forejt. Výjimkou jsou pouze vlajky státních návštěv. České vlajky jsou podle Forejta vyvěšeny kvůli připomínce 90 let od chvíle, kdy byl 6. červenec vyhlášen památným dnem.
Hrad dlouho hledal skutečnou historickou podobu husitského praporu. Podle Forejta se nakonec po dohodě s odborníky a historiky rozhodli pro „zlatý kalich na červeném listě“, jak je znám z Jenského kodexu. Ten vznikl koncem 15. století. „Nejrozšířenější je červený kalich na černém listu, což je ovšem zpodobnění známé z 19. století díky románům Aloise Jiráska a zobrazením Alšovým,“ poznamenal Forejt.
Při vyvěšování vlajek zazpíval pěvecký sbor Univerzity Karlovy husitský chorál Ktož jsú boží bojovníci. Podle Forejta má jejich přítomnost ukázat na Husův význam jako akademika a univerzitního hodnostáře. Na ceremonii se přišly podívat stovky lidí.
Co symbolizuje kalich na husitském praporu?
Kalich používali husité jako symbol přijímání podobojí, jednoho ze základních požadavků husitství a celé české reformace. Zpočátku bylo podávání hostie (symbolizující tělo Kristovo) a vína (krev Kristova) v západní církvi určeno pro kněží i prosté věřící, od 14. století ale začalo být víno vyhrazeno jen pro klérus. Znovuzavedení přijímání podobojí proto bylo bráno jako výraz rovnosti.
Prapory s kalichem používala už v 15. století husitská vojska, jejich přesná podoba a zejména barevné pojetí je ale dnes neznámé. V dobové Husitské kronice Vavřince z Březové (sepsané nejspíše ve 20. nebo 30. letech 15. století) se uvádí, že husité používali bílý a červený kalich. V Jenském kodexu, který vznikl v samém závěru 15. století, je zmínka o použití zlatého kalichu na červeném poli. Dnes asi nejčastěji používaný červený kalich na černém pozadí se objevil až v 19. století.
Symbol kalichu používají některé církve, zejména Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická nebo Bratrská jednota baptistů. Ve znaku jej mají i některé obce, například východočeské město Choceň, kde se zobrazení kalicha datuje již do 15. století. Husitský kalich také často používali legionáři za první světové války, byl už na hlavici žerdě praporu České družiny nebo na praporu prvního úderného praporu čs. legií v Rusku.
Vlajka způsobila rozepře s Vatikánem
Poprvé se upálení mistra Jana Husa slavilo jako svátek v červenci 1925, a to namísto svátku katolíkům dražšího sv. Jana Nepomuckého. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk nechal na Hradě při té příležitosti vyvěsit husitský symbol. „Při této příležitosti řekl památnou větu - 'Tábor je náš program'. Vím, že tehdy tato věta a tento prapor vyvolaly kontroverze, takže papežský legát na protest opustil Prahu,“ připomněl tehdejší události při ceremonii prezident Miloš Zeman.
Vatikán tehdy krok Hradu vnímal jako provokaci. Římskokatolická církev odvolala z Prahy papežského nuncia Francesca Marmaggiho. Masaryk si v té době z roztržky moc nedělal. „Prezident je v bujaré, bojovné náladě, zjevně rozhodnut probojovat věc do konce,“ poznamenal si tehdy jeho tajemník František Kučera. „Po večeři hrál na klavír a zpíval slovanské písničky, i cakewalk zatančil. Na konci zazpíval Kdo jste boží bojovníci,“ dodal sekretář TGM.
Diplomatická rozepře mezi Československem a Vatikánem trvala dva a půl roku, nuncius se vrátil do Prahy až začátkem roku 1928 po podpisu stručné úmluvy, zvané modus vivendi. Vztah obou zemí ale nadále zůstal rezervovaný a vzájemné vztahy jsou poněkud nestandardní i dnes. Česká republika je například jediným evropským státem s katolickou tradicí, který s Vatikánem nemá řádnou mezinárodní smlouvu, která by upravila i postavení katolické církve v zemi.
600. výročí upálení Husa připomíná několik výstav
V Praze odkaz Jana Husa připomenou nejen vyvěšené vlajky, ale i výstava nazvaná Neodvolám v empírovém skleníku v královských zahradách nebo výstava Husovské unikáty v Národním muzeu. Ta v prvních čtyřech dnech nabídne jedinečnou možnost prohlédnout si i zmíněný Jenský kodex. Jde o vzácný a výjimečný rukopis s vyobrazením Husa z přelomu 15. a 16. století. Svým rozsahem ojedinělá výstava začíná i v Táboře. Návštěvníci budou mít přiležitost vidět řadu předmětů připomínajících Husův život.
Odkaz Jana Husa si připomene také německá Kostnice. Výstavu pořádá Husovo muzeum v Kostnici ve spolupráci s pražskou Galerií LaFemme. Vystavuje na ní 14 umělců, kteří vytvořili obrazy inspirované životem a učením Jana Husa i okolnostmi jeho smrti na kostnickém koncilu. V Česku se u příležitostí 600 let od upálení Jana Husa už uskutečnila řada akcí. Šlo například o rekonstrukci bitvy u Sudoměře nebo otevření zrekonstruovaného Husova rodného domku v Husinci.
Odkaz mistra Jana Husa
Mistr Jan Hus byl katolický kněz, kritizoval však svou církev za odvrácení se od jejích prvotních ideálů, odmítal její institucionalizaci, kritizoval kněží žijící v hříchu či kupčení s odpustky. Vzorem mu byl anglický reformátor Jan Viklef (John Wyclif).
V roce 1414 Hus odjel na koncil do Kostnice na jihozápadě Německa hájit své učení. Koncil označil některé články jeho spisů za kacířské. Hus je odmítl odvolat, a byl proto odsouzen a 6. července 1415 upálen. Jeho smrt urychlila české reformní hnutí, které přerostlo v husitskou revoluci.
Hus mimo jiné jako rektor pražské univerzity prosadil u krále Václava IV. hlasovací převahu českých mistrů proti cizincům a proti latině zdůrazňoval úlohu českého jazyka. Zjednodušil také český pravopis tím, že zavedl diakritická znaménka.
