Jan Masaryk byl synem prvního československého prezidenta, politikem a ministrem zahraničí. Po komunistickém puči v roce 1948 zůstal jako jediný demokratický ministr ve vládě, záhy ale tragicky zemřel – od jeho záhadné smrti právě uplynulo 70 let. Propaganda od první chvíle trvala na tom, že spáchal sebevraždu a této verze se držela až do pádu režimu. Novější vyšetřování ukázalo, že Masarykovi někdo ke smrti „pomohl“, viníka se však dodnes nepodařilo určit. Podle policie by k vyšetření mohly pomoci neodtajněné dokumenty z ruských archivů, ty ale země opakovaně odmítla Česku vydat.
Pět verzí smrti Jana Masaryka. Rusko klíčové dokumenty stále tají
Jan Masaryk byl jediným demokratickým ministrem, který během komunistického převratu v únoru 1948 nepodal demisi. Podle některých historiků mimo jiné proto, že svému otci T. G. Masarykovi slíbil, že bude vždy stát při prezidentovi Edvardu Benešovi. Ten mu však řekl, že o demisi musí rozhodnout sám.
- K výročí smrti Jana Masaryka odvysílala Česká televize dokument o znovuotevření vyšetřování. Pořad je od 9. března dva týdny k dispozici na iVysílání.
Masaryk ve vládě zůstal, čímž podle některých historiků pomohl legitimizovat kabinet vzniklý komunistickým pučem. Zároveň tím ale komunisty zaskočil, protože ti chtěli obsadit všechny resorty. Masaryk si složitost situace uvědomoval a dokonce prý uvažoval znovu o emigraci. Ani to ale komunistům nevyhovovalo, báli se, že by se stal vlivnou osobností exilu.
Masaryk údajně pomýšlel i na to, že by mohl na Pražském hradě nahradit těžce nemocného Beneše. V době, kdy komunisté postupně převzali kontrolu nad úřady, bezpečnostními složkami i společností, to však bylo jen těžko reálné.
Sedmého března se zúčastnil velké přehlídky Sokolů na Staroměstském náměstí a večer se vypravil k hrobu svého otce do Lán. Podle svědků z Masarykova okolí jím návštěva silně pohnula. O dva dny později navštívil prezidenta Beneše v jeho vile v Sezimově Ústí.
Co si tehdy řekli, není úplně jasné, údajně však Masaryk odcházel v dobré náladě, na rozdíl od prezidenta. Jisté je, že jak Benešovu vilu, tak i sídlo ministerstva zahraničí již komunisté odposlouchávali. Spekuluje se o tom, že Beneš Masarykovi povolil emigraci, ale obával se o jeho další osud.
Večer se Masaryk vrátil do svého bytu v Černínském paláci a začal připravovat projev. Brzy ráno 10. března ho lidé našli mrtvého na dlažbě pod okny paláce. Co přesně se během noci stalo není dodnes úplně jasné.
Verze 1948: Sebevražda kvůli „útokům ze Západu“
Jen pár hodin po smrti Jana Masaryka a ještě před ukončením vyšetřování Gottwaldova vláda oznámila, že Masaryk spáchal sebevraždu. „V důsledku své nemoci, spojené s nespavostí, rozhodl se, pravděpodobně v okamžiku nervové poruchy, k zakončení života skokem z okna svého úředního bytu do nádvoří Černínského paláce,“ stálo v oficiálním prohlášení.
Ohledací list o smrti Jana Masaryka z roku 1948
Komunisté úmrtí okamžitě využili ve vlastní propagandě. Ministr vnitra Václav Nosek v parlamentu ještě týž den řekl, že Masaryka k sebevraždě dohnaly dopisy ze zahraničí, které mu vyčítaly, že zůstal v komunistické vládě.
„Jan Masaryk patřil vždy celému našemu lidu, měl ho rád a lid měl rád jeho. Právě proto v nedávných dnech se postavil tak bez váhání a výhrad za hlas a vůli naší lidové demokracie. Stal se proto předmětem záštiplných útoků na Západě. Byl zahraniční reakcí bezohledně napadán a štván za to, že zůstal věren svému národu, své vlasti, svému,“ prohlásil ministr vnitra.
Rychlé prohlášení o sebevraždě, pronesené ještě před začátkem pitvy a vyšetřením události, vzbudilo velké pochybnosti. Stejně jako následující dění. Prvnímu vyšetřovateli byl případ ihned odebrán a převzala ho komunisty ovládaná Státní bezpečnost. Policejní lékař, který provedl první ohledání, zemřel krátce poté za nevyjasněných okolností – i v jeho případě šlo údajně o sebevraždu.
Ministerstvo vnitra v závěrečné zprávě (kterou vydalo už dva dny po úmrtí) uvádí, že Masaryk „z nezjištěných příčin odešel do koupelny, otevřel okno a vyskočil na nádvoří“. Bližšímu popisu důvodů se vyhýbá, s odkazem na výpověď lékaře Oskara Klingera ale zmiňuje Masarykovy zdravotní potíže, nechutenství, nespavost a střídání euforie a deprese. Zpráva však zároveň kritizuje vyřazení kriminalistů z vyšetřování a jeho přesun pod StB, která se navíc od počátku zaměřila pouze na verzi o sebevraždě.
Pohřeb ministra zahraničních věcí Jana Masaryka 13. března 1948. Smuteční průvod na mostě Legií
Zastáncem teorie o sebevraždě byl také Masarykův osobní tajemník Antonín Sum. Odmítal však oficiální verzi, že by důvodem byly dopisy ze zahraničí odsuzující jeho účast v Gottwaldově vládě. Pár takových dopisů sice přišlo, Masarykovi je prý ale raději vůbec nepředali.
Tajemník Sum tvrdí, že sebevražda byla politickým činem, kterým se chtěl Masaryk postavit proti totalitě a násilí. Politik chtěl prý vyburcovat národ i celý svět. „Pochopil správně, že jako nositel jména svého otce a jeho demokratického odkazu nemá v tehdy již jasné říši falše a začínajícího násilí žádné místo, že však musí na hrozící nebezpečí přímo a jednoznačně upozornit a před ním varovat,“ napsal v knize, kterou vydal v roce 1996.
Antonín Sum, poslední tajemník Jana Masaryka, v koupelně bytu v Černínském paláci. Podle něj Masaryk skočil z tohoto okna a spáchal sebevraždu (snímek z roku 2002)
Verze 1969: Sebevražda, nebo náhoda při kouření
Na dlouhých dvacet let pak případ smrti Jana Masaryka utichl. Znovu se otevřel až v dubnu 1968 díky uvolnění poměrů během pražského jara. Vyšetřování bylo velmi rozsáhlé. Osloveni byli svědci a pamětníci, provedeno bylo na 300 výslechů a prošetřovaly se i podněty od veřejnosti. Případem se zabývali i psychologové a psychiatři. Na místě činu se konala rekonstrukce.
Média i společnost tehdy věnovaly obnovenému vyšetřování velkou pozornost, televize dokonce vysílala několikadílný seriál o záhadách okolo úmrtí. Než ale vyšetřování skončilo, přišel srpen 1968 a okupační vojska. Následná normalizace už pátrání po pravdě nepřála, vyšetřovací tým byl v létě 1969 rozpuštěn.
Na podzim prokuratura jen obecně uvedla, že Masarykova smrt byla buď sebevražda, nebo nešťastná náhoda bez cizího zavinění. Ministr prý mohl vypadnout z okna, když na parapetu kouřil cigaretu. Dokument přitom obsahuje řadu polopravd i lží a ignoruje některé zjištěné skutečnosti.
Verze 1996: Nešťastná náhoda při tajné prohlídce
Vyšetřování mohlo pokračovat až po pádu režimu, prokuratura jím v roce 1993 pověřila Úřad pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB. Protože už většina svědků události nežila, šetření se provádělo hlavně z dochovaných archivních materiálů.
Závěrečné zjištění znělo, že šlo o nešťastnou náhodu, ke které ale došlo během tajné prohlídky Masarykova bytu, nařízené vysoce postavenými činiteli komunistické strany. Vyšetřovatel vyvodil, že se Masaryk z okna sesunul po břiše, s obličejem obráceným do místnosti nebo ke zdi ve snaze uniknout nebezpečí. Po římse ustupoval doleva, maximálně dva metry od okraje okna, a přidržoval se zdi. Pak se ale z neznámého důvodu zřítil na nádvoří.
Koupelna Masarykova bytu v původním stavu. Pod oknem byl ministr nalezen mrtev 10. března 1948
Podle polohy těla na místě dopadu bylo podle vyšetřovatele jasné, že nemohlo jít o úmyslnou sebevraždu. Uvedl také, že tělo živého či mrtvého šlo do dané vzdálenosti a směru vyhodit. Případ vyšetřovatelé odložili kvůli nepřítomnosti dvou svědků Viléma Krajčíroviče a Oldřicha Fischmeistera, kteří se ztratili v zahraničí – mělo jít o údajné členy komanda, které byt prohledávalo.
Případ poté převzal nově zřízený Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu (předchůdce dnešního Ústavu pro studium totalitních režimů), ani ten ale v dalším šetření nezahájil trestní řízení proti konkrétním lidem. V listopadu 1996 proto vyšetřování zastavil.
Verze 2003: Vražda vyhozením z okna
Další vyšetřování proběhlo v letech 2001–2003. Během něj byly provedeny kriminalistické expertizy soudních znalců z oboru forenzní biomechaniky. Díky jejich posudkům a také posudku znalce z oboru soudního lékařství vyšetřovatel vyloučil sebevraždu.
Znalec Jiří Straus zjistil, že k dopadu do vzdálenosti 2,9 metru ode zdi pod oknem a 13,1 metru od postranní zdi čelem k oknu nemohlo dojít v sebevražedném úmyslu. Tělo živého či mrtvého Masaryka do této vzdálenosti a v takovém úhlu muselo být vyhozeno, nešlo o pád ani sebevraždu. Na vyhození se podílela jedna nebo více osob, uvedl znalec.
I další znalci z oboru forenzní biomechaniky vyloučili spontánní pád z okna. Teoreticky ale připustili, že by k dopadu na dané místo mohlo dojít při skoku vzad a odrazu rukou od zdi.
Pamětní deska na nádvoří Černínského paláce, kde byl nalezen Masaryk mrtev
Znalec z oboru soudního lékařství Alexander Pilin uvedl, že skok z výšky pozadu je u sebevrahů nezvyklý. Vyhození muže vážícího 90 kilogramů bez znaků násilí na těle podle něj bylo možné jen za sníženého vědomí, způsobeného například dušením nebo chemickými látkami.
Případ byl uzavřen s tím, že se jednalo o vraždu. Pachatele se ale najít nepodařilo a věc proto byla znovu odložena.
Verze 2016: Vražda, ale bez ruských archivů nelze zjistit víc
Koncem roku 2016 policie případ otevřela znovu. Iniciovala to badatelka Václava Jandečková, která na základě výzkumu došla k závěru, že v Masarykově bytě byl v době smrti vyšší úředník ministerstva zahraničí Jan Bydžovský. Ten se v 50. letech k vraždě politika přiznal. V roce 1968 to ale odvolal s tím, že byl během vyšetřování „psychicky zcela vyčerpán a ochoten přiznat cokoli“.
Závěry svého bádání předala Jandečková policii. „Policie moje informace vyhodnotila jako oprávněné a případ otevřela. Městské státní zastupitelství náš podnět uvítalo a vyšetřování schválilo, nicméně později neschválilo provedení a porovnání testů DNA syna pana Bydžovského s nedopalky cigaret, které byly nalezeny v Masarykově bytě,“ popsala.
Pamětní deska Jana Masaryka na jeho rodném domě v Praze
Policisté se zaměřili přímo na osobu vraha Jana Masaryka, k posunu ale potřebovali dosud neodtajněné dokumenty z ruských archivů. O ně žádali už při předchozím vyšetřování v letech 2001–2003, znovu pak tehdejší premiér Jiří Paroubek a ministr zahraničí Cyril Svoboda v roce 2005. Rusko ale žádosti vždy zamítlo. Obnovené vyšetřování tak nepřineslo žádný posun a loni v létě bylo uzavřeno. Policisté se tak stále přiklánějí k verzi, že Jan Masaryk byl zavražděn.