Obří zubatí tvorové podobní divočákům nebo hrochům představovali pro vědce desítky let záhadu. Připomínali svým chování spíše prasata, hyeny – anebo dokonce medvědy? Odpověď našel nový výzkum.
Lesy a louky pravěké Evropy i Ameriky byly plné bizarních tvorů. Před asi 20–40 miliony let mezi nimi vynikali entelodonti – obří savci připomínající obří divočáky. Ti nejmohutnější mohli měřit na výšku téměř 180 centimetrů a disponovali velikou, skoro metr dlouhou lebkou plnou trojúhelníkových zubů. Asi nejvíc vypadali jako hroši na koňských nohách.
Vědci byli ohledně těchto pravěkých obrů dlouho zmatení, zejména co se týká jejich potravy. Entelodonti, přezdívaní médii „pekelné svině“ nebo „terminátoří vepři“, totiž vypadali jako slepeniny několika odlišných druhů zvířat – a některé vlastnosti jejich chrupu paleontologům opravdu připomínaly predátory.
Představa dvoumetrových agresivních prasat lovících kořist byla vzrušující; například kanál National Geographic o nich natočil jeden z dílů dokumentu Prehistoric Predators. Entelodonti v těchto vizích připomínali způsobem života asi nejvíc buď hnědé medvědy, anebo moderní hyeny.
Nový výzkum, který vyšel v odborném žurnálu Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, ukázal, že životní styl těchto „pra-prasat“ byl hodně podobný tomu, jak žijí ta současná – a to přesto, že s nimi neměla evolučně vlastně nic společného. Podle evolučního paleontologa Florenta Rivalse dokázala záhadu vyřešit jen precizní studie, která by prostudovala na zubech entelodontů, co jedli. A právě to jeho tým udělal.
Potrava, kterou zvířata žerou, zanechává mikroskopické stopy na zubech – a vědci dnes už mají k dispozici vyzkoušené technologie, pomocí nichž se mohou na tyto škrábance detailně podívat. Obecně platí, že kosti a semena po sobě zanechávají stopy ve tvaru důlků, zatímco trávy a listí spíše v podobě rýh.
Když vědci srovnali to, co našli u pravěkých „prasat“, s poznatky o potravě moderních zvířat s podobným chrupem, dokázali odvyprávět jejich příběh přesněji než dříve. Ukázalo se totiž, že se strava entelodontů nejvíc podobala té, kterou známe u moderních divočáků a pekariů, tedy typických všežravců. „Hypotézu o tom, že to byli masožravci, jsme museli zavrhnout,“ dodává Rivals. A stejně zemřela i teorie o tom, že šlo o mrchožrouty podobné hyenám – na zubech se totiž žádné stopy po kostech nenašly.
