Medvěd malajský je schopný velmi precizně napodobovat výrazy tváře ostatních medvědů. Zjistili to dva přírodovědci z britské University of Portsmouth, kteří studovali chování těchto vzácných zvířat. Doposud si vědci mysleli, že napodobovat mimiku dokážou jen lidé a gorily.
Medvěd malajský je nejmenší druh medvěda na světě, říká se mu také medový medvěd. Je vysoký jen 70 centimetrů v kohoutku a váží maximálně 65 kilogramů. Žije samotářsky v rozsáhlých tropických pralesích a velmi dobře šplná po stromech.
Po dvou letech zkoumání biologové tvrdí, že medvědi používají výrazy tváře k tomu, aby navzájem komunikovali, podobně jako to dělají lidé a gorily. „Napodobování výrazů tváře ostatních velmi přesným způsobem je jedním z pilířů mezilidské komunikace,“ uvádí Marina Davilla-Rossová, která byla jednou ze dvojice vědců. „Víme, že primáti a někteří psi napodobují své mimické výrazy, ale opravdu komplexně to umí jen lidé a primáti. A teď medvědi malajští,“ dodává.
Tento objev je pro vědce překvapením, protože medvědi nejsou evolučně blízcí lidem (jako gorily), ani nejsou člověkem domestikovaní (jako psi) – nemělo by se tedy u nich takové chování vůbec objevit. Přírodovědce to přivádí k domněnce, že jsme se zatím na tento fenomén dívali špatně: „Jsme si jistí, že podobná pokročilá forma napodobování existuje také u mnoha jiných druhů zvířat. Ale to se samozřejmě musí ještě lépe prozkoumat,“ říkají.
Podle biologů je na objevu nejzajímavější, že schopnost napodobovat mimiku se objevila právě u těchto medvědů, kteří nejsou sociální tvorové. Jedná se o poměrně samotářská zvířata, což naznačuje, že komunikace pomocí mimiky by mohla být mezi savci rozšířenější, než se zdálo.
Co je napodobování mimiky?
Napodobování mimiky je chování, kdy zvíře reaguje na výraz v tváři jiného zvířete stejným nebo podobným výrazem. Vědci si toho u medvědů všimli při pozorování 22 medvědů při jejich spontánních hrách.
Jednalo se o zvířata ve věku od dvou do dvanácti let, kteří žijí v polopřírodním prostředí záchranné stanice v Malajsii. Protože jsou v tomto zařízení umístění na relativně uzavřeném prostoru, dochází mezi nimi k více interakcím – ze stovek, které vědci mohli pozorovat a natáčet, jich byly asi dvě třetiny něžných a hravých, zbytek byl spíše agresivní.
A právě během těchto her medvědi projevovali napodobování mimiky, vědci zaznamenali dva výrazy, které si medvědi opakovaně ukazovali. Využívali je mnohem častěji během her, které byly „v dobrém“. Podle autorů výzkumu by tyto mimické signály mohly naznačovat, jakou formu hry medvědi provozují, případně ochotu přijmout silnější rvačku.
„Často se věří, že složité formy komunikace mohou vznikat jen u druhů se složitým sociálním systémem. Ale protože medvědi malajští jsou individualisté, naše studie tento předpoklad zpochybňuje. Ukazuje totiž komplexní komunikaci pomocí výrazu tváře, jaká byla pozorovaná doposud jen u mnohem sociálnějších druhů zvířat,“ uvádí vědci.
Vědci přiznávají, že spoustu toho ještě nejsou schopní pochopit, především kvůli samotným medvědům. Ti jsou totiž jednak málo početní, ale především žijí v odlehlých oblastech tropických deštných pralesů, kde se jen špatně zkoumají. Ví se o nich relativně málo – že jsou to všežravci, mají rádi med a kromě doby páření nevyhledávají pozornost jiných jedinců svého druhu.
