Američtí astronomové patrně objevili první měsíc obíhající kolem planety mimo naši sluneční soustavu. Je vzdálený asi 8 tisíc světelných let a nachází se poblíž hvězdy s označením Kepler-1625b, informovali astronomové Alex Teachey a David Kipping z newyorské Kolumbijské univerzity v odborném časopise Science Advances.
Zatímco v naší sluneční soustavě bylo dosud objeveno kolem 200 měsíců, mimo ni zatím ani jeden. To by se mohlo nyní změnit, pokud se potvrdí mnohoslibné indicie ukazující na existenci vzdáleného měsíce. Takovému tělesu se říká exoměsíc, podobně jako planetám mimo sluneční soustavu se říká exoplanety.
Podle všeho zaujímá vzdálený měsíc přibližně 1,5 procenta hmoty své planety, což zhruba odpovídá poměru mezi naší Zemí a Měsícem. Jenže pozorovaná planeta je několikanásobně větší než Jupiter, takže její měsíc, označovaný pracovně Kepler 1625b-i, je přibližně velký jako planeta Neptun a stejně jako ona je složen z plynů.
Plynový měsíc
Takto velký „plynový měsíc“ by každopádně vypadal zcela jinak než dosud známí souputníci planet v naší sluneční soustavě. „Pokud objev potvrdí další pozorování s pomocí Hubbleova dalekohledu, mohl by nám poskytnout rozhodující informace o vývoji planetárních systémů a experti by možná museli přehodnotit teorie o vzniku měsíců planet,“ zdůraznil Kipping.
Kipping a jeho kolega Teachey se s pomocí Hubbleova vesmírného dalekohledu zaměřili na hvězdu Kepler-1625, u níž už dříve našel teleskop Kepler americké vesmírné agentury NASA planetu. Ta při pozorování ze Země pravidelně protíná kotouč své hvězdy a při tomto takzvaném tranzitu ji trochu zastiňuje. Tento pohyb se dá velmi přesně měřit a je důkazem existence planety.
Zpráv o možných exoměsících se již v minulosti objevilo více, ale zatím nebyly potvrzené.
Soustava plná anomálií
Už z předchozích pozorování vědci ví, že planeta kolem své hvězdy obíhá v přibližně stejné vzdálenosti jako Země kolem Slunce. Pozorování však odhalila „podezřelé“ anomálie. „Pozorovali jsme malé odchylky a kolísání světelné křivky, což upoutalo naši pozornost,“ řekl Kipping.
Vědci tyto odchylky zkoumali s pomocí Hubbleova dalekohledu, který dokáže poskytnout čtyřikrát přesnější informace o průběhu světelné křivky planety než Keplerův vesmírný dalekohled.
Při dodatečných pozorováních zjistili, že tranzit začal o zhruba 78 minut dříve, než by se dalo očekávat. Kromě toho vědci zpozorovali, že asi 3,5 hodiny po tranzitu hvězdy byla znovu zastíněna. Oba jevy lze vysvětlit tím, že k tranzitu planety se přidal ještě tranzit jejího měsíce, „který pobíhá za planetou jako pes na vodítku svého majitele“, vysvětlil Kipping.
