Mimozemšťané nejsou třeba. Záhada Tabbyiny hvězdy má jednodušší vysvětlení: prach

Astronomové rozluštili záhadu podivné Tabbyiny hvězdy. Za její pozoruhodné pohasínání zřejmě nemohou cizí civilizace, ale jen velké mračno prachu.

Na podzim roku 2015 oznámili astronomové, že hvězda KIC 8462852, přezdívaná také Tabbyina hvězda, se chová velmi podivně. Signály, které z ní vycházejí, nedávají vůbec smysl, popsali tehdy vědci.

Vysvětlení, jež tehdy nabídli astronomové Benjamin Montet a Josh Simons, znělo krajně podivně: „.Žádný známý hvězdný fenomén nedokáže plně objasnit všechny aspekty pozorovaného jevu.“ Jediný rozumný způsob, jak si tento signál vyložit, bylo tedy podle několika autorů existencí obrovské stavby, takzvané Dysonovy sféry, již kolem hvězdy postavila nějaká cizí civilizace, nejspíš velmi technologicky pokročilá.

Záhada hvězdy

Hvězda je od Země vzdálena asi 1500 světelných let, jinak je poměrně podobná našemu Slunci – má jen 1,5krát větší objem. Tabbyina hvězda v pravidelných intervalech pohasíná, vždy asi o pětinu. Normálně by se to vysvětlovalo přechodem nějaké planety před hvězdou. V tomto případě ale čísla nesedí – planeta to být nemůže. Dalším tělesem, které bylo podezíráno ze zastínění hvězdy, byl obrovský roj komet, to však analýza dat také vyvrátila.

Pohasínání hvězdy by nemělo být způsobeno ani přímo něčím v hvězdě, KIC 8462852 je velmi stabilní typ hvězdy, u níž nikdy předtím vědci nic takového nepozorovali. Vědci raději několikrát ověřovali i to, zda není nějaká porucha na Keplerově dalekohledu, jenž hvězdu pozoroval.

Od té doby proběhlo několik dalších pozorování tohoto pozoruhodného systému, ale ani zpřesněné údaje nenabídly lepší vysvětlení. Do sporu o Tabbyinu hvězdu se zapojila celá řada astronomů a fyziků, ale žádný nepřišel s jednoznačným vysvětlením její záhady.

Díky tomu, jak zajímavé téma to je, se podařilo pomocí komunitního financování programem Kickstarter vybrat od 1700 dárců přes 100 000 dolarů. A tak se od května 2016 do podzimu 2017 mohlo na záhadnou hvězdu namířit 21 silných teleskopů.

Ty zaznamenaly další čtyři zvláštní signály, žádný z nich ovšem nebyl tak dramatický jako ty původní, které zaznamenala Tabetha Boyajianová. Jasnost světla poklesla maximálně o dvě procenta. Tato pozorování ale dokázala něco, co ta původní nedokázala: zachytila změny v různých vlnových délkách.

Mimozemšťanů není třeba

Kdyby se jednalo opravdu o nějakou mimozemskou megastavbu, která zastínila světlo z hvězdy, blokovala by všechny vlnové délky stejně, vždy ve stejnou dobu. Ale reálně se hvězda chovala jinak: různé vlnové délky světla procházely v různém množství – přesně tak by to vypadalo, kdyby světlo procházelo slabým mračnem prachu.

Děje se to proto, že zrníčka prachu rozptylují světlo podle jeho světelné délky. Modré světlo, které má vlnovou délku nejkratší, se rozptyluje mnohem snadněji než červené, které má delší vlnovou délku. Stejný efekt může za to, že máme na Zemi modrou oblohu – světlo ze Slunce je rozptylováno molekulami ve vzduchu.

Tabbyina hvězda se podle nových pozorování stmívá více v modré vlnové délce než červené. Z toho podle autorů práce, která bude zveřejněná v odborném časopise The Astrophysical Journal Letters, vyplývá, že je nejpravděpodobnější, že světlo z hvězdy je stíněno nějakým velkým prachovým oblakem.

Se stejnou hypotézou přišel už na podzim roku 2017 tým kolem astronoma Huana Menga z University of Arizona v Tucsonu.