Padl další mýtus o hadech: Nejsou prý schopní lovit kořist společně – jde o natolik individuální lovce, že až na několik výjimek jakákoliv koordinace nepřipadá v úvahu. Nyní se ukazuje, že přinejmenším jeden druh spolupracovat umí.
Hadi umí lovit kořist koordinovaně: když visí hlavou ze stropu
Hroznýšovec kubánský dokáže lovit ve spolupráci s ostatními zástupci svého druhu; zvyšují tak šanci, že se jim podaří kořist získat. Ukázal to výzkum biologa Vladimira Dinetse, který studoval chování těchto hroznýšovců – až čtyři metry dlouhých škrtičů.
Tito hadi jsou největším suchozemským predátorem Kuby, živí se mnoha druhy různě velkých zvířat. Vědec se zaměřil na ty hady, kteří žijí v okolí jeskyň, v nichž loví tamní netopýry.
Hadi se zavěšují nad vstupní otvory a lapají po netopýrech, kteří se ráno vrací dovnitř, anebo večer vylétávají ven. Dinets sledoval, že hadí chování působí značně koordinovaně: když je jich více, vytvoří jakýsi živý závěs nad jeskyní.
Dokonalá souhra vede k rychlému úspěchu
Netopýři pak mají problém, nejsou schopní se dostat z jeskyně nebo do ní, aniž by se nestali kořistí některého z hadů. Vědec pozoroval stovky takových loveckých pokusů – hadi byli úspěšní ve sto procentech případů. Čím více hadů bylo u takového blokování vchodu přítomných, tím rychleji se jim podařilo nějakého netopýra ulovit.
Vědec zveřejnil svou práci v odborném časopise Animal Behavior and Cognition. Na světě existuje asi 3650 druhů hadů, náznak schopnosti koordinovat se nějak však projevuje jen pár. Takové lovecké schopnosti jako hroznýšovci zatím ale neprojevil žádný známý druh.
Dinets v práci upozorňuje, že o loveckých schopnostech hadů toho víme relativně málo, zejména proto, že v přírodě loví zřejmě velmi odlišně než v zajetí – a navíc velice nenápadným způsobem.
Je tedy dost dobře možné, že koordinovaně umí lovit mnohem více druhů hadů, jen to zatím nevíme. Problém je, že i hroznýšovci se ve volné přírodě studují čím dál hůře; na „Ostrově svobody“ jich ubývá. Místní je loví kvůli potravě i na prodej živých exemplářů.
Podle Dinetse je možné, že klesající počet hadů by mohl vést k tomu, že jich již brzy nebude tolik, aby ony živé záclony vytvářeli – a budou tak získávat výrazně méně potravy.