Babičky jsou ve světě zvířat naprosto výjimečným fenoménem. Ne že by neexistovaly po biologické stránce, to pochopitelně existují – ale neplní stejnou roli jako u lidí. Člověk a několik druhů zvířat představují výjimku; na pomoci babiček jsou naše společnosti založené.
Evoluce radí všem druhům, aby se pokusily co nejintenzivněji rozmnožovat a přivést na svět co nejvíce potomků. Když příroda přijde s něčím tak podivným, jako je fakt, že ženy po 50. roce věku přestávají schopné mít děti, musí pro to být jasně definovatelný důvod. Matematik Jared M. Field se na tento fenomén ve zvířecí říši podíval, aby zjistil, proč je tak vzácný a zda se vůbec vyplácí.
Vědci pod jeho vedením se pokusili matematicky testovat evoluční výhody i nevýhody babiček. Ukázalo se, že klíčové pro úspěch této evoluční strategie jsou dva faktory: počet potomků a délka věku babiček v postproduktivním věku.
Potomků musí být tak akorát – ani přílíš mnoho, ani moc málo. Ale ještě důležitější je, aby babičky byly schopné dožít se věku, kdy jejich vnoučata dosahují dospělosti. Jinak tato strategie nefunguje.
Babičky pomáhají, jsou na to naprogramované
Dá se tedy aplikovat pouze na ty druhy, které se dožívají dostatečně vysokého věku – například u hmyzu, ryb a malých savců je délka života tak krátká, že to „potenciálním babičkám“ nemůže vyjít. Umírají v době, kdy jsou jejich vnoučata ještě příliš mladá. Naopak dlouhověcí tvorové, jako jsou sloni nebo některé druhy kytovců (či lidé), mají času dostatek. A tak si mohou tuto evoluční strategii dovolit.
Babičky tak v čase, kdy se už nemusí starat o vlastní potomstvo, mohou pomáhat svým dcerám s výchovou jejich potomků. Mláďata v dvojnásobné péči mohou mnohem lépe prospívat, jsou lépe chráněné před riziky – a samci se mohou věnovat získávání zdrojů.
U lidí je díky složitým strukturám našich společností tento mechanismus pochopitelně silně narušen, ale velmi podobně náš druh již rozbil většinu jiných biologických pravidel. Základy této formule se však stále projevují napříč všemi lidskými kulturami.
Velmi výrazné jsou ale babičky u kosatek, na nichž Fieldův tým svou hypotézu testoval. Právě u nich se totiž babičky nejvíce podílejí na chodu stáda. Jsou jedním ze tří druhů savců, kteří zažívají menopauzu – kromě nich jde o člověka a kulohlavce Sieboldova.
Vědci již dříve upozornili, že samci kosatek se dožívají přibližně 50 let, samice v tomto věku procházejí menopauzou, ale žijí pak ještě dalších 40 let. Starší samice, které už nejsou schopné mít vlastní mláďata, hrají klíčovou roli ve starosti o mladé kusy ostatních samic. Pomáhají jim najít potravu, získat ji a také se starají o přežití ostatních zvířat. Vědecký článek o tomto objevu vydal odborný časopis Current Biology.
Když mají starší samice mláďata ve stejnou dobu jako jejich dcery, hrozí jejich potomkům 1,7krát větší pravděpodobnost, že zemřou, uvádí vědci ve studii. Evolučně se tedy starším samicím výrazně vyplatí, aby se přestaly rozmnožovat a ušetřenou energii investovaly do toho, aby se postaraly o mláďata ostatních samic v hejnu.
Profesor Darren Croft, expert na chování zvířat z univerzity v Exeteru, popisuje, jaký to má význam: „Tohle vysvětluje, proč starší samice zastaví své rozmnožování – přestanou být reprodukčními konkurentkami svých dcer.“
Podobné je to i u člověka. Dříve vědci pokládali menopauzu za důsledek života ve městech a nezdravého životního prostředí, respektive v tom, že ženy žijí příliš dlouho a příroda s tím nepočítala.
Jenže další výzkumy ukázaly, že podobně dlouhou menopauzu jako ženy ve vyspělém světě zažívaly i ženy v primitivních loveckých a sběratelských společnostech. Žen po menopauze byla v takových společnostech asi pětina z celkového počtu. Babičky mají lásku vůči vnoučatům z tohoto pohledu naprogramovanou – jsou biologickým smyslem jejich života.
Jiná hypotéza: za menopauzu mohou muži
Vloni přišel s jiným možným vysvětlením profesor Rama Singh z University of Canada. Podle jeho práce jsou hlavní příčinou menopauzy muži a jejich obliba mladších partnerek. Statisticky dávají muži výraznou přednost mladším ženám, starší ženy tedy neměly v tomto konkurenčním prostředí šanci se uplatnit.
Pro ty starší tedy nebylo energeticky a evolučně výhodné snažit se vůbec mladším konkurovat. Využily toho v roli babiček, aby zvýšily šanci přežít pro jejich vnučky. Je to vlastně docela podobné tomu, co pozorovali britští vědci u kosatek.
